jirous magor

Život Martina Jirouse zvaného Magora je spojený s legendárními The Plastic People. Byl populární nejen pro své kontroverzní vystupování na veřejnosti, ale i pro své bezesporu básnické kvality. Mezi jeho nejslavnější básnické sbírky patří Magorovy labutí písně, za které obdržel cenu Toma Stopparda. Poprvé soubor vyšel v samizdatu v osmdesátých letech.

Magorovy labutí písně
Magorovy labutí písně vyšly poprvé v mnichovském nakladatelství Poezie mimo Domov r. 1986. Podruhé (ve fotografickém reprintu mnichovské edice) Magorovy labutí písně vyšly v dubnu 1989, v době Jirousova posledního věznění, londýnské Rozmluvy.

Ten, kdo má o Jirousovi povědomí jako o anarchistovi, alkoholikovi, bouřlivákovi a nekompromisním představiteli undergroundové kultury, bude sbírkou Magorovy labutí písně překvapen.
Jde o poezii, kterou autor vytvořil převážně během svého uvěznění ve Valdicích. Ve vězení bylo tenkrát zakázáno psát: Jirous se proto celou sbírku naučil zpaměti. R. 1985, půl roku před Jirousovým propuštěním z vězení, její opis z Valdic s velkým osobním rizikem vynesl Jirousův přítel Jiří Gruntorád.
Magorovy labutí písně mají až ortodoxně katolické vyznění. Je to bezesporu sebeironický, někdy ale téměř zoufale úpěnlivý rozhovor vězněného básníka s Bohem:

Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych aspoň v těchto zdech
sepjaté měl je, Pane.

Sbírka Magorovy labutí písně obsahuje i Jirousovo vzpomínání na přátele a další příležitostné básně. K drastičnosti líčení podmínek ve vězení přispívá kromě popisů různých aspektů vězeňského života.
Jiné básně této sbírky jsou o jeho "rozhovorech s Bohem".

Jak dlouho bože ještě snesu
že žiju v ustavičném stresu?

Tak dlouho jak se Tobě zachce
potrvá moje frustrace

Pokorný jsem přemáhám strach
dnes budu Tě prosit v modlitbách

abys mi aspoň po tom všem
položil do úst k básním šém

Nebe polité inkoustem
růžově hlohy kvete zem
vlahé se chystá povětří
na loktech pohoupat vás tři

Přesto tě trochu zamrazí
když dáváš hlohy do vázy
vždycky už budeš vidět v nich
hlohy ze dvora v Kartouzích

Po mojí levici pokojně usnul vrah
usnuli andělé ve hlohu korunách
a ty už taky spíš které jsem svoji touhu
schovat se pokusil do básně o hlohu





Inspirující myšlenky...

Nebe Jednotou vytváří vodu. Právě v tom je skutečná síla Velké jednoty. Dosáhne-li člověk této Jednoty, bude živ, ztratí-li ji, zemře. Avšak ačkoli člověk žije v síle (jíž je vzduch, prana), sílu (vzduch) nevidí, právě tak jako ryby žijí ve vodě, vodu však nevidí. Člověk umírá, nemá-li k životu vzduch, právě tak jako ryby bez vody hynou. Proto zasvěcení učili lidi, aby se drželi nejzákladnějšího a sledovali jediné, oběh světla a zachovávání jeho centra.
Tajemství zlatého květu, čínská kniha života