goethe kraus 1775
Mladý Goethe. Výřez obrazu Krause z roku 1775

Bylo to 28. srpna 1749 ve Frankfurtě nad Mohanem. Zrovna odbíjely zvony poledne, když se na Grosser Hirschgraben narodil Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832). Je to už víc jak čtvrť tisíciletí, co tento mimořádný člověk přežil své dětství a dodnes ovlivňuje svými názory svět. Jaké měl ale vzdělání, co studoval, co četl a hlavně, jaké měl štěstí, že se stal tím, čím byl?


První štěstí měl Goethe při narození.

Nakonec ho ale vzkřísili a přežil bez úhony celé své dětství. To se jeho dalším pěti sourozencům nepodařilo. Ale v té době byla vysoká úmrtnost dětí zcela normální. Spolu s ním přežila pouze jedna z jeho sester.
Goethe se narodil do rodiny, která vznikla jako mnohé jiné v té době. Z rozumových důvodů. Jeho otec Johann Caspar Goethe (1710-1782) byl klasický kariérista, právník, který se snažil všemožně prosadit a s tímto záměrem si také vybral budoucí ženu, Catherinu Elisabeth Textor (1731-1808), která pocházela z frankfurtské smetánky a byla dcerou purkmistra. Nicméně šlechtický titul tím nezískal a ani se nedožil, když ho obdržel Wolfgang (asi týden po jeho smrti).
Rodný dům Goetha dnes už neexistuje, byl za války zničen a stojí tam jen rekonstrukce.

goethe Kern 1765
Mladý Goethe na obraze Kerna z roku 1765

Druhé štěstí měl Goethe ve svém otci. Ten si byl vědom, že dobré vzdělání u dětí je hlavní odrazový můstek do světa vyšší společnosti.

Do veřejné školy chodil Wolfgang málo. Nejvíc ho učil jeho otec a domácí učitelé. Zvláštní na rodině Goetha bylo, že vzdělávání dostávala stejným způsobem i jeho sestra, což nebylo v té době vůbec běžné. Hodně se učil jazykům jako: latina, řečtina, francouzština, italština a angličtina, ale také krasopis, rétorika a poetika. Dokonce se uvádí, že Goethe si chtěl číst starý zákon v hebrejštině, tak se učil i hebrejsky. Mimo vědomostní obory se samozřejmě učil všemu, co bylo nutné k zařazení do tzv. vyšší společnosti. Šermoval, jezdil na koni, učil se tanci a etiketě.
Zajímavé je, že Goethe četl v dětství i Komenského Orbis Pictus, což svědčí nejen o mimořádné kvalitě této učebnice jazyků ve světě, ale také o zcela zjevném úspěchu Komenského ve světě.

Ještě před pubertou měl Wolfgang přelouskány Pohádky tisíce a jedné noci, příběhy Robinsona Crusoa, doktora Fausta, Ezopa. Samozřejmě německou klasiku O Eulenspieglovi a klasiku řeckou Homéra, Vergilia, Ovidia, Livia etc. Ale byly knihy, které jeho otec nerad viděl. Tím byly například verše Friedricha Gottlieba Klopstocka (1724-1803), v té době velmi populárního básníka.
Díky matce, která byla víc umělecky zaměřena, se Wolfgang věnoval kreslení, malířství a dokonce v dětství byl na koncertě sedmiletého Mozarta (1763, Franfurkt)

Třetí štěstí prožil Goethe na studiích.
Jinošská léta trávil studiem práva, přesně tak jak si přál jeho otec. Ale samozřejmě si také užíval svobodnějšího života a chodil na přednášky z filozofie, rétoriky, krásných umění, logiky a metafyziky u tamějších profesorů Christiana Gellerta (1715-1769) a Johanna Christopha Gottscheda (1700-1766). Po onemocnění tuberkulózou studia přerušil a z velkým štěstím návaly chrlení krve přežil. Během léčení (1768 - 1770) se o něho starala matka, sestra a také velmi zbožná matčina příbuzná, která se zajímala o alchymii a kabalu a nakazila tím mladého Goetha zájmem o chemii.

Teprve v roce 1770 odjel do Štrasburku, aby studia práv ukončil. Mezitím ale Goethe ve Štrasburku navštěvoval ještě přednášky o historii, státovědě, chirurgii a chemii. Během studií se Goethe mnohokrát zamiloval,  a následek byl první milostné básně, z nichž nejznámější se stala asi Heideröslein - Šípková růžička, kterou napsal pro dceru faráře, Frederiku Brion. Ta se svého času dostala dokonce do čítanek.

Čtvrtým štěstím byl jeho rušný život ve Štrassburku, který formoval jeho budoucí zájmy.
Mladické bojovné pohledy na svět a trochu bohémský život ho nejdřív přivedly do postele (byl několikrát vážně nemocen), ale také se ve Štrassburku seznámil s protestantským kazatelem Johannem Gottfriedem Herderem (1744-1803), německým spisovatelem a filozofem. Z jejich přátelství vzniklo hnutí Sturm und Drang - Bouře a vzdor, které byly jakýmsi společenským vzdorem vůči falešným tradicím. Zároveň tihle kluci a mladí páni rozvíjeli zájem o lidovou poezii. Oba přátelé se například velice zabývali Ossianovou poezií, což byly starobylé irské báje, převyprávěné skotským básníkem Jamesem Macphersonem (1736-1796).

Dne 6. srpna 1771 Goethe dokončil právnická studia obhajobou práce "Der Gesetzgeber ist nicht allein berechtigt, sondern verpflichtet, einen gewissen Kultus festzusetzen, von welchem weder die Geistlichkeit noch die Laien sich lossagen dürfen" (Zákonodárce není pouze oprávněný, ale je povinen stanovit jasnou oblast uctívání, které se nebudou smět zříci ani duchovenstvo ani laikové). Dosáhl tak vzdělání na úrovni doktora práv.

goethe Tischbein 1787
Goethe na romatickém obraze Tischbeina z roku 1787

Páté štěstí bylo v tom, že jeho despotický otec mu umožnil dál psát verše a nenutil ho jen a jen k právnickému řemeslu,
a tak když skončilo období jinošství a Goethe otevírá ve Franfurktu na Grossen Hirschgraben advokátní kancelář, kde v následujících čtyřech letech vyřídil dvacet osm právních případů, věnuje se velmi aktivně psaní.
Po prvních větších dílech "Mahomets Gesang (Mohamedánova píseň), Der Wanderer - Poutník, Wanderers Sturmlied - Poutníkova úderná píseň" a "Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand - Götz z Berlichingenu se železnou rukou", přichází dílo, které Goetha učinilo slavným. V roce 1774 vychází Utrpení mladého Werthera, jehož napsání sám Goethe považoval kupodivu za svůj omyl. Příběh o nešťastné lásce mladého muže k zadané ženě, který končí jeho sebevraždou vzbudil velký rozruch ve společnosti tím, že Goethe psal o sebevraždě, což bylo v té době považováno za absolutní tabu.

Inu, cesty úspěchu jsou vesměs stejné. Štěstí přeje připraveným. Nicméně sám Gothe napsal:  "Mohu zodpovědně říct, že za plných 75 let života jsem nebyl ani 4 týdny šťastný". Ale také napsal o štěstí:

"Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí".

Inspirující myšlenky...

Censor je tužka, která se stala člověkem, anebo člověk, který se stal tužkou, živou bytostí se stavší škrt přes plody ducha, krokodýl, který číhá na březích proudu idejí a literátům, kteří po něm plují, ukusuje hlavy. Censura je mladší ze dvou hanebných sester, starší se jmenuje Inkvizice. Censura je živé doznání mocných tohoto světa, že dovedou jen šlapat po zhlouplých otrocích... Já jsem úřední osoba, a my od úřadu nemáme rádi, když je člověk smělý.
Johann Nepomuk Nestroy (1801-1862)