ionesco rhinosceros

Už od roku 2007 majitelka autorských práv, Ionescova dcera Marie-France  tvrdě požaduje, aby Eugène Ionesco byl vždy uveden jako Francouz. To se samozřejmě nelíbí lidem kolem rumunských divadel, kteří ho považují za Rumuna.


Problém začal už v roce 2007, kdy se režisér Alexandru Dabija vyjádřil v programu k inscenaci Pět krátkých her o Ionescových dramatech jako o jednom z největších divadelních podvodů. Marie-France na to zareagovala neudělením této inscenaci povolení k zahraničním vystoupením.

Z reakce Ionescovy dcery Marie-France na tyto výčitky je patrné, že je na jedné straně uražena kritickými vyjádřeními o jejím otci jako o jednom z největších divadelních podvodníků či o někom, jehož dílo je přinejmenším diskutabilní (George Banu pro francouzskou televizi), na druhou stranu odmítla povolení projektu „divadelní karavany" - putování Ionescových inscenací po rumunských a evropských městech spojené s diskusemi odborníků.

Marie-France citáty z otcových deníků dokládá, že Ionesco se opravdu cítil více doma ve Francii než v Rumunsku a že vliv rumunské literatury na jeho vývoj bývá v Rumunsku velmi přeceňován.

Jeden z nejznámějších evropských dramatiků Eugène Ionesco (1909-1994) by se v roce 2009 dožil sta roků. Svými divadelními hrami výrazně ovlivnil tuto oblast, ale dnes by se v hrobě obracel, kdyby jen tušil, co se děje kolem jeho jména.

Eugène Ionesco (1909-1994)
byl francouzský dramatik a básník rumunského původu, nebo se také uvádí, že byl rumunský dramatik, žijící v Paříži. Je jeden z hlavních představitelů absurdního dramatu, a poprvé na sebe upozornil dramatem Plešatá zpěvačka (1948), kde mu byla  inspirací učebnice angličtiny, jejíž nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty použil v této hře. Vznikla tak zvaná tragédie řeči.

Celé jeho dílo je pod vlivem poznání, že svět je plný utrpení a fanatických lidí, a proto se v jeho dramatech objevují tragické a bezradné vize světa, z něhož je jediné východisko - humor. Jeho díla jsou brilantním uměleckým vyjádřením lidské osamělosti uprostřed civilizace, a  často se zabývá věčným problémem vztahu společnosti a politické zvůle.


KNIHY

Nosorožec
Eugène Ionesco
Město zaplavené nosorožci. To je téma hry významného klasika aubsurdního divadla. Obraz společnosti, ve které se lidé proměňují v nosorožce, je stále varující metaforickým obrazem života v totalitní společnosti.

Plešatá zpěvačka. Židle
Eugène Ionesco
Plešatá zpěvačka s podtitulem Antihra byla v době svého vzniku objevem. Jde o první Ionescovo dramatické dílo, které zároveň otevírá cestu dalším tvůrcům tzv. absurdního divadla. Také Židle patří mezi Ionescova nejvýznamnější dramatická díla. Plešatá zpěvačka v překladu I. Zmatlíka a Židle v překladu V. Mikeše vycházejí v edici D jako 25. svazek

Král umírá

Eugène Ionesco
Hra klasika a významného tvůrce absurdního dramatu. Apokalyptická a zároveň groteskní vize rozpadajícího se království a jeho vládce krále Bérengera I., který nechce umírat. Oslovuje i dnešního čtenáře svým stále aktuálním poselstvím. 31. svazek edice D.


Myšlenky z knih

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě.
Jacques-Yves Cousteau (1910 – 1997)