zmeskal_tomasVe čtvrtek 21. dubna se v Malém sále Ústřední knihovny v Praze uskutečnila beseda se spisovatelem Tomášem Zmeškalem, laureátem Ceny Josefa Škvoreckého a autorem dvou románů. Setkání moderovala Jana Čeňková z Institutu komunikačních studií, Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

I přes symbolické vstupné 30 Kč se sál zaplnil velmi střídmě. Zhruba třicítka přítomných diváků mohla sledovat od začátku velmi zajímavou debatu s neméně zajímavým člověkem. Po krátkém představení autora a přečtení úryvku z knihy Milostný dopis klínovým písmem přišly na řadu dotazy z řad publika. Ty většinou směřovaly na Zmeškalovu první knihu a také na českou knižní scénu. Autorovým osobním životem se publikum příliš nezabývalo. „Všechny kritiky si pečlivě archivuji a snažím si z nich něco vzít,“ odpověděl Zmeškal na dotaz, zda čte recenze a hodnocení svých děl. Současný stav české literatury pak spisovatel zhodnotil poměrně pozitivně. Podle něj se na tuzemské knižní scéně stále objevuje spousta zajímavých a kvalitních titulů.

„Česká literatura v krizi určitě není,“ uvedl k tomu tématu Zmeškal. Když byl zodpovězen poslední dotaz, spisovatel přečetl dvě ze svých nově napsaných povídek. V samotném závěru besedy pak ještě Tomáš Zmeškal prozradil něco málo ze své připravované třetí knihy. „Mělo by se jednat o román z prostředí studentů vysokých škol. Sám jsem v této oblasti několik let působil, takže opět čerpám z vlastního života,“ dodal autor.

Spisovatel Tomáš Zmeškal se narodil roku 1966 v Praze. Jeho otec pochází z Konga, matka je Češka. Vystudoval anglický jazyk a literaturu. Pracoval jako tlumočník, lektor, překladatel a odborný asistent na Univerzitě Karlově. Několik let žil také v Londýně. V současné době se živí jako středoškolský učitel. Publikoval řadu povídek. Nejvíce na sebe upozornil románovou prvotinou Milostný dopis klínovým písmem, za kterou dostal v roce 2009 Cenu Josefa Škvoreckého. V témže roce publikoval i svůj druhý román Životopis černobílého jehněte, který velice podrobně popisuje život dvojčat-míšenců za minulého režimu. V knize najdeme silně autobiografické prvky. Popsána je zde především problematika rasismu z dob komunismu v Čechách, kterou Zmeškal ve svém mládí sám zažil, ale i úskalí spojená s výchovou dětí od nejútlejšího věku až do období dospělosti.

Inspirující myšlenky...

Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická poživačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku. Sem s poslední číší, než bude s námi konec! Jaká hanba, jaké třeštění! Chcete číst ohnivé mene tekel, napsané nad hodokvasem lidstva? Pohleďte na světelné nápisy, které po celé noci září na zdech hýřících a prostopášných měst!
Karel Čapek