vachal brezina skryte dejiny 1
Tato druhá Březinova kniha esejů měla následovat po Hudbě pramenů (1903). Měla obsahovat deset statí: Jediné dílo, Zrcadlení hlubin, Smysl boje, Přítomnost, Dílo smrti, Skryté dějiny, Stavba ve výši, Slovo, Oslnění svobody, Mír.
Čtyři první byly skutečně také v letech 1903 až 1908 publikovány časopisecky. Za svého života se již Březina nerozhodl pro vydání zamýšlené knihy a čistopis prý spálil. V jeho pozůstalosti se pak našly některé koncepty, z nichž postupně rekonstruoval O. Fiala zbývající eseje.

Proč O. Březina Skryté dějiny nedokončil a nevydal je?
A obdobně, proč po své páté knize básní Ruce nevydal další básnickou knihu, z níž řadu básní otiskl v časopisech? Ne, že by snad neměl pro své knihy nakladatele; naopak sami se mu nabízeli a mohl si vybrat! Také snad nebyl příčinou nedostatek volné chvíle k práci. Vždyť všechny knihy vytvořil ještě v době své učitelské aktivity v Nové Říši, tedy do roku 1901 a jen několik básní a esejů napsal v Jaroměřicích. Od února 1925 byl na trvalém odpočinku.

vachal brezina skryte dejiny 4
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejím Otokara Březiny

Snad básník překonal svým myšlenkovým vývojem ono stadium, kdy byl vnitřně nutkán vyjadřovat se psaným slovem, a oddával se už jen tiché meditaci. Tvůrčí zápas o slovo a jeho písemné vyjádření se zvolna stalo minulostí. Odmlčel se, ale přesto povoloval nová vydání i básní nezařazených do sbírek. Pak se symbolistnímu a ornamentálnímu způsobu vyjadřování odcizil. Nebylo možno se k němu již vrátit, navázat na něj a uzavřít dílo. Jeho vnitřní vývoj i stále silnější a silnější autokritika způsobily, že nedokončil úpravu posledních tří esejů, když podle Zdeňka Záhoře jich měl roku 1920 sedm zcela hotových a krasopisně opsaných.

vachal brezina skryte dejiny 2
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny

Adolf Veselý uvádí, že Březina v letech 1920 - 1924 stále na knize pracoval, jednotlivé eseje opravoval a doplňoval a že se zabýval plánem dát tak knize novou podobu, která by
odpovídala jeho pozdějšímu stupni vývoje a stavu.
Při návštěvě r. 1922 vyložil A. Veselému, který ho přijel požádat o některou z nových statí Skrytých dějin pro sváteční číslo Lidových novin a jednal s ním o možnosti vydání hotové knihy, jak by chtěl mluvit k veřejnosti: Být jasný a srozumitelný všem čtenářům – tak jak je třeba Bible. Ukázal mu na pracovní stolek u okna (rukopisy měl v zásuvce tohoto stolku, seděli u druhého většího stolu u knihovny blíž dveří) a sdělil, že na knize stále ještě pracuje (nezmínil se, že by snad nebyla hotova), že dává jejím deseti statím v jednotlivostech definitivní výraz a upravuje jejich celkovou stavbu. Znění statí, které tehdy měl, nepovažoval za konečné a vyhovující; proto také žádal o posečkání.

vachal brezina skryte dejiny 5
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny

O několik let později, 5. září 1928, napsal básník Veselému z lesní samoty nedaleko Nové Říše – hájenky Sv. Magdaleny u Krásonic:

Přál bych si, aby má šedesátka prošla pokud možno tiše a nepovšimnuta. Co mi bylo přáno říci lidem, vyslovil jsem ve svých knihách a byl jsem vždy ochoten říci důvěrným bratrským slovem každému, kdo mne navštívil. Také na naše setkání rád vzpomínám a těším se, že se ještě někdy v našem kraji uvidíme.

Tato slova, řečená již dříve i jiným přátelům, dávají nahlédnout do konečného stanoviska básníkova ke svému dílu. Podle své vůle už jen hovořil jako zasvěcený učitel, těšitel i povzbuzovatel. Můžeme litovat, že alespoň některé tyto dlouhé hovory a samomluvy k usazenému návštěvníkovi nebyly zachovány buď stenograficky nebo na zvukové desky. Uchvacovaly jak definitivní formou, tak závažným obsahem. Jistě v nich Březina reprodukoval i nedokončené eseje, byť hovořil ještě o mnoha jiných věcech a problémech a měřil je přírodou, věčností a závažností života.
Volně upraveno podle Adolfa Veselého.

Možno číst a stáhnout obsáhlé bulletiny Společnosti Otokara Březiny ZDE

vachal brezina skryte dejiny 3
Ilustrace (c) Josef Váchal k básním a esejům Otokara Březiny


Inspirující myšlenky...

Jsem jen divoch a jinou cestu neznám. Viděl jsem tisíce hnijicích bizonů na prérii, kde je nechal ležet bílý muž, když je postřílel z jedoucího vlaku. Jsem jen divoch a nechápu, proč má čmoudící ocelový oř být důležitější než bizon, kterého zabíjíme, jen abychom přežili... Co je člověk bez ostatních tvorů? Kdyby zanikla všechna zvířata, člověk sám by zahynul na velkou samotu duše. Protože co se stane zvířatům, stane se zakrátko i lidem. Všechny věci jsou spojeny.
Velký náčelník Seattle, 1854