prager ales

Prvotina Aleše Pragera je slušně napsaná, říkají kritici. Nebývá v Česku zvykem, aby autor - samouk psal čtivě a dokázal příběh tak dobře vystavět. Jenže klídek, kniha má své chyby, jako každá kniha. Ale na straně druhé, který zavedný autor je bez chyb? Ale je chybou, že pro někoho je příběh plný nedospělé lásky, zatímco dalším po chvíli čtivě zhořkne dospělostí? Někdo řekl, že jeho kniha má chuť dobře připravené kávy. Má vlastně desítky chutí, záleží jen na vás, jak si čtení dochutíte...

Co Vás vedlo k napsání své prvotiny, románu Mezi tím?
Napsat knihu jsem chtěl již dávno, ale nebyl čas a ani vůle se tomu věnovat. Poslední dva roky se má touha zvětšovala, v hlavě se mi hromadily nápady, muselo to ven, na papír, tak jsem to risknul a udělal si prostor k napsání své první knížky.

Jak vás to vůbec napadlo, napsat knihu? Přeci jenom, studoval jste hotelnictví, aktivně se tomu řadu let věnoval, co ta změna?
Změna je život. Napsat knihu mě napadlo ve druhém ročníku na vysoké škole, o víkendu pršelo, tak jsem si vzal z knihovny Čapkův Krakatit, celou sobotu to louskal a poslední stránky dočetl v neděli ráno, knihu jsem zaklapl, zamyslel se a nahlas si řekl, že to zvládnu taky. Když on, tak já taky.

Počkejte, jako že napíšete celosvětově uznávanou knížku, bestseller, že budete jako Karel Čapek, náš největší…
Že napíšu knihu, která bude čtivá. Určitě jsem si nemyslel, že bych mohl být lepší než pan Karel Čapek, a hlavně si to nemyslím ani teď. Snad jen to byl první impuls, jeho kniha mi dala první impuls k tomu, abych něco, opakuji něco napsal. Když jsem psal román Mezi tím, často jsem si na pana Čapka vzpomněl, hlavně když bylo nejhůř, když jsem byl lenivý zasednout a psát, žádná múza mě nelíbala, tak mi říkal: „Neboj kamaráde, to přijde, to je normální. Buď trpělivý.“  Nebo když mě boleli záda oči, protože jsem se už dvacet hodin v kuse hrbil u počítače a myšlenky a nápady se hrnuly rychleji, než jsem stačil vyťukat šesti prsty do klávesnice, tak mi zase říkal: „Neboj, to je taky normální, že zapomeneš půlku myšlenek. Buď trpělivý a běž spát.“

Jak dlouho jste tedy knihu psal? Měla jsem pocit, že to netrvalo dlouho.
Ano, máte pravdu. Za tři měsíce jsem napsal čtyři sta stran, pak měsíc sám korigoval, mazal a dotvářel příběh a také opravoval pravopisné chyby, a pak další měsíc s paní korektorkou dával definitivní podobu knize. Měl jsem štěstí na paní korektorku, tímto ji ještě jednou děkuji.

Říkáte, že vaše kniha je sladká, takovou jste ji chtěl mít, byl to váš záměr?
Chtěl jsem mít pozitivní odpočinkovou knihu, ta sladkost tam vstoupila skoro sama. Chtěl bych ubezpečit případné čtenáře a čtenářky, že po mé knize se netloustne.

Děkujeme za upozornění…
Není zač!

Máte ambice stát se spisovatel, psát dál?
Psát dál určitě budu, protože mě to naplňuje, svět je hned hezčí, víc se usmívám. Bude ale samozřejmě záležet, jak si povede román mezi lidmi, jaký bude úspěch a tím myslím i finanční, respektive finance rozhodnou, zda další kniha vyjde za půl roku nebo třeba za tři roky. Mám vesměs pozitivní reakce, mnoho lidí nemůže překousnout ten začátek knihy, ale opakuji, bez začátku není prostředek a konec. Kdo s něčím začínal, třeba v podnikání, ví, že začátky nejsou jednoduché a snadné. Stejně je to s mou knihou.

Takže už píšete další? Můžeme se těšit na další příběh Lukáše nebo se rozepíšete o jiném?
Na své prvotině jsem začínal s tím, že napíši tisíc stran, takže ano, příběh Lukáše nekončí, už mám napsáno patnáct stran textu, ze kterého udělám padesát až sedmdesát stran, jsou to jen takové myšlenky, jakým směrem se bude příběh ubírat. Například, jednu kapitolu tam mám napsanou ve třech řádcích. Nicméně bych si rád o příběhu odpočinul, rád bych měl odstup a napsal jiný příběh, ten už mám také rozpracovaný, už se mi také hromadí v hlavě a chce ven.  
 
Mnoho autorů píše knihu několik let, vy neznámý člověk si přijdete a napíšete knihu za tři měsíce…
Omlouvat se nebudu!

Tak jsem to nemyslela, nechte mě domluvit.
Pardon.  

V pořádku. Máte spousty energie v sobě…
Ano mám, protože jsem se zamiloval do psaní a představte si to, už dva měsíce jsem nenapsal ani řádku, není čas. V dnešní době není těžké napsat knihu, vydal si ji, ale nejtěžší je knihu dostat ke čtenáři. Konkurence je velká, světových autorů se k nám dostává obrovské množství, hodně se překládá, než píše. Spíš se opisuje, než píše.

A tak proto jste tu teď vy?
Když odpovím „Ne“, budu vůl, když řeknu „Ano“ budu za vola.    

Je něco, co byste s odstupem času v knize udělal jinak?
Ne.

Nakolik je kniha autobiografická?
Trošku, spíš jsem si vymýšlel. Jen pár kapitol jsou mé zážitky a prožitky. Chtěl jsem tam dát víc ze sebe, ale nakonec jsem tam raději psal o dobrých lidech z mého okolí. Spíš mám stejné názory na svět jako hlavní hrdina, v této rovině jsem si nevymýšlel.

Komu je kniha určená?  
Mladým lidem a jejich rodičům, hodně pozitivní reakce mám od svých vrstevníků, takže těm taky. A pak asi všem lidem, co rádi čtou a chtějí se při čtení zasmát a uronit i pár slz.

Mezi tím | Aleš Prager | Aleš Prager, 2011
KNIHU SI MŮŽETE OBJEDNAT>> www.alesprager.cz