Eduard Petiška zůstává autorem takřka sta titulů přeloženým do zhruba třiceti jazyků. Až dosud se prodalo okolo osmnácti milionů výtisků jeho knih a je proto krutým, ne-li trochu děsivým paradoxem i svědectvím o dnešku, nakolik je částí národa zapomínán.
Znáte esej francouzského spisovatele Milana Kundery (*1. 4. 1929) Zneuznávané dědictví Cervantesovo, jež byla původně zveřejněna již v roce 1983 v Nouvel Observateur?
Dagmar Sekorová (*30. 4. 1930, Bratislava - †2. 2. 2014, Praha)
Coloradský spisovatel Dan Simmons (*4. dubna 1948) učil po absolvování univerzity takřka dvacet let na základních školách. Psát začal v osmdesátých letech. Umně dokázal překročit hranice „sci-fi ghetta“.
Německý bohemista se v magazínu Lidovek vyznal ze svého obdivu k Vladimíru Holanovi- začalo to prý básní Vítr ze sbírky Oblouk. A já jsem tu báseň hledal a přitom jsem našel starý dopis, který mi PAN Holan kdysi napsal.
Pravděpodobně to zavinila Henryovka, ona slavná opakovačka Old Shaterhanda a Kara ben Nemsiho, ze které se mohlo vystřelit, bez nabíjení, jedenkrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát, šestkrát... Šest a deset je šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet... Celkem pětadvacetkrát.
Bylo to 28. srpna 1749 ve Frankfurtě nad Mohanem. Zrovna odbíjely zvony poledne, když se na Grosser Hirschgraben narodil Johann Wolfgang Goethe (1749 - 1832).
Spisovatel sir. James Matthew Barrie mínil, že nic, co se nám přihodí po dvanáctém roce, „už není moc důležité. Zeptáte-li se matky,“ dodává, „zda věděla o Petru Panovi, když byla malá, podiví se: jakpak by ne!
Existuje jen málo mladých autorů, kteří své zanícené pro obor dokáži spojit s populárně naučnými knihami takovým způsobem, jako Vladimír Socha. Ten se již od mládí, a není to klišé, zabývá neznámou kapitolou vývoje naší planety - druhohorními obludami, které žily v naprosto jiném světě, než známe dnes. Milióny let trval jejich vývoj, který náhle skončil před 65 milióny lety. V mimořádně čtivých knihách Vladimíra Sochy najdete nejen odpovědi, ale i nezodpovězené otázky jejich existence.
Stromy jsem odedávna považoval za najdotíravejší kazatelé. Uctívám je, když žijí společně v rodinách, v lesích a hájích. A ještě více je ctím, když stojí jednotlivě. Jako osamělí.
