smeja fran knihy
Spisovatel a básník Fran Směja (1904 – 1986) je známý ze Suchých Lazcí na opavsku. Psal také ve slezském nářeč, což byly a jsou dialekty polštiny, češtiny a němčiny na historickém území Slezska tj. ve Středním a Horním Poodří. Slezskopolská nářečí se do dnes používají na Horním Slezsku (okolí Opolí, Katovic, Ratiboře) a Těšínsku.


rand ayn atlasova vzpoura
Rozsáhlý a velmi poučný román Ayn Randové vyšel poprvé v roce 1957 a dodneška je její nejproslulejší a nejprodávanější knihou. Děj tohoto díla je zasazen do dystopické budoucnosti Spojených států, v které se prosazují totalitní tendence, regulace a daně.

drda jan pohadky

Když nastane den stého výročí narození populárního spisovatele a scénaristy Jana Drdy (4. 4. 1915 – 28.11. 1970), neozve se ani jeden novinář mainstreamu. Vlastně je chápu. Nedovzdělanost, zaneprázdněnost školeními ohledně tupé válečné propagandy a rozeštváváním lidí a strach o místo. Drda je zvláště mládeži předkládán jako komunistického nadšeného spisovatele.

boye-kallocainkniha
Kallocain je droga pravdy, po jejímž požití každý vyzradí na sebe i na své nejbližší i ta nejskrytější tajemství. Její objevitel je zde loajální souvoják Světového státu Leo Kall, který žije v nedaleké budoucnosti, kdy o světovládu soupeří Světový stát a Univerzální stát.

vonnegut jatka c 5
V roce 1968, kdy jsem napsal Jatka č. 5, jsem konečně dozrál natolik, že jsem o vybombardování Drážďan mohl psát. Byl to největší masakr v evropských dějinách. Samozřejmě vím o Osvětimi, ale masakr je něco, co se odehraje náhle, pobití velkého množství lidí za velmi krátkou dobu. V Drážďanech 13. února 1945 zabily britské zápalné pumy asi 135 000 lidí za jedinou noc.

capek karel portrait writer
Byl to myslím Aristoteles, který definoval člověka jako politické zvíře. Myšlenka je náramně moudrá; není jenom docela jasno, míníli tím Aristoteles, že člověk je podivné zvíře, které dělá politiku, nebo že člověk, který dělá politiku, je s odpuštěním zvíře. Obojí výklad má něco pro sebe.

Myšlenky z knih

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví