Petr Krul má nešťastného básníka natolik rád, že napsal vlastní monografii Havran se zlomeným křídlem doplnil podtitulem Edgar Allan Poe na konci života podle událostí, okolností, svědectví blízkých osob, dopisů, posledních povídek a veršů.
Proč jsme vystaveni tak beznadějnému závěru ? Otázka, jak porozumět románu 1984 a jak se k němu postavit, bude mít nesmírně mnoho různých odpovědí, což také svědčí o jeho umělecké kvalitě a myšlenkové hloubce.
"Všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli, jenom ty filmy sovětský, ty jsou vědecký.“ Tuhle rýmovačku napsal svého času Egon Bondy (20. 1. 1930 – 9. 4. 2007). A kdoví, co si myslí v tom nebytí, když pozoruje, jak se dnes část pseudointelektuálů snaží znovu ideologizovat českou kultúru.
Joy, která přijela do Keni na sklonku éry kolonialismu, také symbolizuje nový postoj Evropana k Africe. Joy nepřijela tento kontinent využít, ale naopak mu něco dát a z tohoto dědictví těží Keňa dodnes. Při prosazování svých ideálů zaplatila nejdříve svým zdravím a následně svým životem. I přes tragický konec byl její život hodnotně a plně prožitý, tak, jak by si asi přál každý z nás.
Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti. Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci? Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980 Praha)
Tak jako ve všech hrách Williama Shakespeara, i v jeho Sonetech nás báseň za básní, sloku za slokou, verš za veršem strhuje stále hloub proud neobyčejné životnosti, neobyčejné životní pravdivosti. Ocítáme se najednou ve světe, který je nám překvapivě blízký, srozumitelný, vlastní, i když si nepřestáváme uvědomovat, že to je svět starý přes tři staletí...
Imaginární zoologie Jana Lukavce je – snad i navzdory titulu - literárněvědnou a zároveň obecně kulturní historií zvířat zcela reálných. Ale... Znovu a znovu jsme svědky snoubení se animálních motivů s fikcí; a protože je autor vědec, pozoruje funkci živých entit v celé přehršli knih těch nejrozmanitějších žánrů, méně ve filmech.
Letos v lednu by se jeden z nejplodnějších autorů všech časů dožil pětadevadesátky; tedy pokud by neodešel 6. dubna 1992 následkem ataku AIDS.
Do prestižní Francouzské akademie byl nedávno uveden ruský spisovatel Andrej Makine, který v češtině nemá ani wiki stránku. Pocta, které se nefrancouzskému občanu často nedostává. Při svém projevu litoval politizování ruské kultury, které je na západě čím dál víc neznámá. Stačí se podívat do amerických či kanadských veřejných knihoven.
Aldous Huxley napsal tuto knihu na počátku minulého století jako vizi budoucího světa lidí. Jako vizi světa, který vznikl nejen silou a mocí, ale také spontání lidskou hloupostí. Každopádně se jedná o legendární knihu 20. století, kterou by měl číst každý.
