Spisovatelé a knihy

Hyde park? To je takové velké prostranství, a kdo chce, může si přinésti židli nebo řečniště nebo vůbec nic a může začít povídat.

Literární kritik a spisovatel Gary Carden v recenzi na knihu Shermana Alexieho Deset malých Indiánků píše: „Pro původní Američany je jedním z nejprovokativnějších anglických slov výraz ,akulturace‘. Za uplynulých tři sta let nabylo řady rozdílných a často protikladných významů.

Letos v lednu by se jeden z nejplodnějších autorů všech časů dožil pětadevadesátky; tedy pokud by neodešel 6. dubna 1992 následkem ataku AIDS.

Do prestižní Francouzské akademie byl nedávno uveden ruský spisovatel Andrej Makine, který v češtině nemá ani wiki stránku. Pocta, které se nefrancouzskému občanu často nedostává. Při svém projevu litoval politizování ruské kultury, které je na západě čím dál víc neznámá. Stačí se podívat do amerických či kanadských veřejných knihoven.

Když nastane den stého výročí narození populárního spisovatele a scénaristy Jana Drdy (4. 4. 1915 – 28.11. 1970), neozve se ani jeden novinář mainstreamu. Vlastně je chápu. Nedovzdělanost, zaneprázdněnost školeními ohledně tupé válečné propagandy a rozeštváváním lidí a strach o místo. Drda je zvláště mládeži předkládán jako komunistického nadšeného spisovatele.

Kněz a myslitel Francescco Petrarca  (1304-1374) nazývá Sonety Lauře Zpěvníkem – Canzoniere nebo taky Rerum Vulgarium Fragmenta – zlomky, protože své verše často přepisoval a měnil. Celkem je ve Zpěvníku 366 sonetů z velké části milostných, jen 30 z nich má jiný obsah.

Čtyři útlé knížky zůstaly po tichém a nenápadném knihaři Stanislavu Vodičkovi, (15.3. 1910 – 26.11. 1982), čtyři křehké básnické prózy o hledání tajemství přírody a tajemství člověka.

 
„Nemáme čas být sami sebou, máme jen čas být šťastni," je citát Alberta Camuse, kterým uvádí Jaroslav Seifert vydání své memoárové knihy Všecky krásy světa, která obsahuje i šestnácti fotografií od Josefa Sudka.

 
"Všechno je v prdeli, ve všední den i v neděli, jenom ty filmy sovětský, ty jsou vědecký.“ Tuhle rýmovačku napsal svého času Egon Bondy (20. 1. 1930 – 9. 4. 2007). A kdoví, co si myslí v tom nebytí, když pozoruje, jak se dnes část pseudointelektuálů snaží znovu ideologizovat českou kultúru.

Otakar Batlička měl jako kluk jeden problém za druhým. Snad proto, že mu brzo umřela maminka a otec na něj neměl moc času. Nebo protože byl od malička nabit energií a činorodostí. Největší problém pro něj byla škola. Neměl smysl pro disciplínu a bouřil proti bezduchosti tehdejšího školního prostředí. I když byl skoro na propadnutí ve své klukovské partě byl boos. Patrně k tomu přispěla i okolnost, že uměl výborně vypravovat. Kluci z party mu naslouchali a nijak jim nevadilo, že si příběhy vymýšlí. Tato vlastnost mu prý vynesla přezdívku Baron.