Odešel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žíti rozvážně, střetnouti se s podstatnými věcmi života, a poznati, zda bych se nemohl naučiti tomu, čemu se má učiti, a ne abych umíraje teprve si musil přiznati, že jsem nežil.
Eduard Petiška zůstává autorem takřka sta titulů přeloženým do zhruba třiceti jazyků. Až dosud se prodalo okolo osmnácti milionů výtisků jeho knih a je proto krutým, ne-li trochu děsivým paradoxem i svědectvím o dnešku, nakolik je částí národa zapomínán.
Začal psát jako Čechonte na vysoké škole v Moskvě. Z té doby známe povídku Chameleon, která svým názvem i obsahem je nejen symbolickým krédem jeho dalšího psaní, ale i důkazem jeho mistrovské schopnosti popsat příběh tak, aby mohl být aktuální v kterékoliv době.
Anglický spisovatel Herbert George Wells proslul zejména svými sci-fi romány Válka světů nebo Stroj času, neméně bohatá je ovšem i jeho povídková tvorba. I v ní hrají fantastické motivy významnou roli
Kdykoliv sedávám v Paříži před malým knihkupectvím Shakespeare & spol. kousíček od Seiny a Notre Dame, říkám si, co o něm vlastně vím a začnu nostalgicky vzpomínat, kdo všechno o něm psal. Nakonec jsem vylovil z paměti jednoho z nejlepších světových povídkářů, Hemingwaye.
Nemusíte mít rádi Hemingwaye, jeho styl, ani vztah k ženám nebo alkoholu, dokonce se vám nemusí líbit ani jeden z jeho románů, ale povídky, ty má excelentní. Jeho povídky právem patří do světové literární klenotnice.
Otakar Batlička měl jako kluk jeden problém za druhým. Snad proto, že mu brzo umřela maminka a otec na něj neměl moc času. Nebo protože byl od malička nabit energií a činorodostí. Největší problém pro něj byla škola. Neměl smysl pro disciplínu a bouřil proti bezduchosti tehdejšího školního prostředí. I když byl skoro na propadnutí ve své klukovské partě byl boos. Patrně k tomu přispěla i okolnost, že uměl výborně vypravovat. Kluci z party mu naslouchali a nijak jim nevadilo, že si příběhy vymýšlí. Tato vlastnost mu prý vynesla přezdívku Baron.
Byl jedním z mála “cestovatelů”, který přes své spisovatelské schopnosti, neuvěřitelné zážitky a postřehy z cest, nikdy netoužil napsat knihu a stát se slavným. Paclt byl dobrodruh, hledač diamantů, voják, farmář, sběrač koňského trusu a nikdo už nespočítá, co všechno v životě dělal.
Stromy jsem odedávna považoval za najdotíravejší kazatelé. Uctívám je, když žijí společně v rodinách, v lesích a hájích. A ještě více je ctím, když stojí jednotlivě. Jako osamělí.
Je František Ringo Čech (*1943) génius, jak někdy tvrdil? Já nevím, ale pokud jednou uvedl na svou péefku „Ringo je mistr nad mistry, pojďme a učme se od něho,“ neznamená to ještě nutně nepravdu a možná to víc svědčí o egu. Titánské kasání sice umí ledacos signalizovat, kdo se nicméně v této kotlině párkrát nepochválí sám, toho ostatní ČECHOVÉ uklovou; třeba v USA možná nejsou tak úzkoprsí.
