fimfarum kniha film werich
Existují i Werichovy pohádky, které zůstávaly mimo klasický soubor Fimfárum. Ten vyšel poprvé roku 1960, přepracován - a Trnkou ilustrován - byl roku 1963… a doplněn roku 1997. Jednou z takových pohádek „mimo“ je i bajka (anebo tedy spíš jen anekdota) Lev a notes - poprvé vydaná ve Svobodném slově 5. 5. 1990. Ondřej Suchý o ní vypráví skutečný příběh, jak vznikla:

medvidek pu sova
Když se úspěšnému spisovateli, dramatikovi a humoristovi A. A. Milnemu a jeho ženě Dorothy de Selincourt narodil v roce 1920 syn, měli v plánu mu dát jméno jméno Rosemary, později se dohodli, že Billy bude lepší. I když v sázce byl i William. Nakonec se dohodli na jménech – Christopher i Robin. Kluk si ale stejně od chvíle, kdy začal mluvit, říkal Billy Moon. Nakonec mu nikdo z rodiny a přátel jinak neřekl. Proto jméno Kryštůfek Robin Milne použil ve své světoznámé knize - Medvídek Pú.

Le Guin ursula
Krátký, ale výstižný proslov známé spisovatelky fantasy a scifi u příležitosti předání ceny za vynikající přínos americké literatuře (Foundation’s Medal for Distinguished Contribution to American Letters), kterou obdržela od Neila Gaimana na National Book Awards 2014.

skola maleho stromu carter
Nevím, kdo je Forrest Carter, nevím ani, zda jeho knížka Škola Malého stromu je adresována dospělým či dětem, zato vím, že si tuhle nenápadnou brožuru zařadím ke svým nejmilejším knížkám někam poblíž povídek Oty Pavla. A kdo je Malý strom? Sám autor, který vypráví příběh svého dětství ....

zinnerova marketa jindrichuv hradec
Autorka oblíbených dětských knížek a scenáristka seriálů, mezi nimiž je asi nejslavnější My všichni školou povinní, oslavila nedávno sedmdesáté narozeniny. Přesto několikanásobná maminka a babička, která se usadila v Jindřichově Hradci, stále intenzivně tvoří.

prochazkova iva spisovatelka
Nadaných autorů knih pro mladé čtenáře je více. Takových, kteří k nadání přidávají i vědomé intelektuální úsilí – experimentují s formami, promýšlí architektoniku kompozice a pracují nad stylem – už méně. Obě výše zmíněné přednosti a ještě něco navíc už mají jen ti, kteří sbírají mezinárodní pozornost a ceny.

Inspirující myšlenky...

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich