Jedna z prvních dětských knížek, kterou jsem kdy četl, bylo Dobrodružství s větrníkem. Došlo na to krátce po jejím vydání, ale to jsem netušil. Úvodní kapitoly mě pohltily. Nadchly. Nejprve jsem šel za mámou a požádal ji o krabici od bot, protože taky Alexandr Kliment o krabici od bot vypráví.
Anna zo Zeleného domu je podľa mňa skutočná pýcha Kanady. Ten príbeh je plný citu, pochopenia a lásky, a nie je možné si ho neobľúbiť. Je to jedna z kníh, v ktorej si každý nájde niečo pre seba, ktorú môžete čítať v ktoromkoľvek období života. Ja som ju v 11-13 rokoch prečítala 6x a na vysokej škole som ju dala kamoške, ktorá ju zhltla za pár dní.
Po třinácti letech se na trhu objevila rozšířená verze obsáhlé a s krajním zaujetím psané knihy Jiřího Zachariáše (*1940) Stoletý hoch od Bobří řeky, jejíž autor (mj. signatář Charty 77) během svého života opakovaně spolupracoval s Jaroslavem Foglarem (1907-1999).
Země se nezachvěla, gejzíry v české kotlině nevytryskly, jen vyšla malá, žlutobílá knížka. Jmenuje se Klofáci a je pátým a posledním dílem série Pachatelé dobrých skutků, které čtenáři malí i větší věnovali tolik pozornost. Sérii napsal Miloš Kratochvíl, který se tím stal jedním z nejhledanějších autorů knih pro děti. Samozřejmě v české kotlině.
Jiří Kahoun byl původním povoláním umělecký kovář a kameník, prošel řadou různorodých zaměstnání a jeho prvotní tvorba pro děti vyrůstala z dlouholeté spolupráce s časopisem Sluníčko.
Pomyslně „poslední interview“, jež nechce být tím posledním.
Undergroundový básník a smíchovský rezident Ivan Martin Jirous psal pro děti. Pro mnoho lidí překvapení, ale rozhodně milé. Psal nejen básničky, ale i pohádky. A uměl to...
Opravdu zde máme reedice dvou kultovních knih? Zlatá“ Bukukururuna (vydaná poprvé roku 1968 v Liberci) bude jistě uchvacovat letos znova; poté, co loni vyšla už ve třetím vydání. Jiné ilustrace jsou u reedice další Slabého klasiky, které se zhostila Mladá fronta. Tří banánů (2015).
V doslovu ke knížce Malý princ, kterou napsal Antoine de Saint-Exupéry píše Anton Hykish, že když četl dětem tuto knížku a viděl jejich rozzářené oči, tak se sám rozplakal. Také jsem slyšel, že ti, kteří neumí plakat celým srdcem, neumí se od srdce zasmát.
Český titul Avlež Kífla přitom je třeba číst pozpátku jako Želva Alfík, protože želvy jen občas, ale POVĚSTNĚ chodívají pozpátku. COUVAJÍ. To znamená: „Ovlež, ovlež, rebu ukšort, rebu ukšort.“ A jak autor Roald Dahl hned úvodem vzpomíná, tak za časů, kdy on sám ještě měl malé děti, chovali obyčejně na zahradě hned několik želviček. Právě pro děti na hraní.
