Země se nezachvěla, gejzíry v české kotlině nevytryskly, jen vyšla malá, žlutobílá knížka. Jmenuje se Klofáci a je pátým a posledním dílem série Pachatelé dobrých skutků, které čtenáři malí i větší věnovali tolik pozornost. Sérii napsal Miloš Kratochvíl, který se tím stal jedním z nejhledanějších autorů knih pro děti. Samozřejmě v české kotlině.
Jiří Kahoun byl původním povoláním umělecký kovář a kameník, prošel řadou různorodých zaměstnání a jeho prvotní tvorba pro děti vyrůstala z dlouholeté spolupráce s časopisem Sluníčko.
Pomyslně „poslední interview“, jež nechce být tím posledním.
V českém prostředí, zvláště v tom ideologicky protiruském, jsou knížky Majakovského (19.7. 1893 – 14.4. 1930) už neznámé. A to dokonce i jeho verše určené dětem. Prezentovaná knížka je Tauferův překlad veršů, říkánek, glos, agitek a hesel Vladimíra Majakovského. V ruském prostředí, na rozdíl od českého, ve kterém je velký problém publikaci „Dětem“ vůbec sehnat, jsou básníkovy dětské práce stále čteny a jsou také oblíbené.
Undergroundový básník a smíchovský rezident Ivan Martin Jirous psal pro děti. Pro mnoho lidí překvapení, ale rozhodně milé. Psal nejen básničky, ale i pohádky. A uměl to...
Opravdu zde máme reedice dvou kultovních knih? Zlatá“ Bukukururuna (vydaná poprvé roku 1968 v Liberci) bude jistě uchvacovat letos znova; poté, co loni vyšla už ve třetím vydání. Jiné ilustrace jsou u reedice další Slabého klasiky, které se zhostila Mladá fronta. Tří banánů (2015).
V doslovu ke knížce Malý princ, kterou napsal Antoine de Saint-Exupéry píše Anton Hykish, že když četl dětem tuto knížku a viděl jejich rozzářené oči, tak se sám rozplakal. Také jsem slyšel, že ti, kteří neumí plakat celým srdcem, neumí se od srdce zasmát.
Český titul Avlež Kífla přitom je třeba číst pozpátku jako Želva Alfík, protože želvy jen občas, ale POVĚSTNĚ chodívají pozpátku. COUVAJÍ. To znamená: „Ovlež, ovlež, rebu ukšort, rebu ukšort.“ A jak autor Roald Dahl hned úvodem vzpomíná, tak za časů, kdy on sám ještě měl malé děti, chovali obyčejně na zahradě hned několik želviček. Právě pro děti na hraní.
Hans Christian Andersen (1805-1875) byl za svého života spiso
vatel v nejširším smyslu: psal básně, romány, povídky, dramata. To vše jako syn z chudé rodiny, jejž na výsluní zájmu dánské i světové literatury vyzvedla péče dobrodinců a mecenášů, díky kterým vystudoval střední i vysoké školy své doby. Je zvláštní, že zůstal světu znám právě jako pohádkář, ba jako jeden z nejslavnějších pohádkářů vůbec.
Autorka Muminovcov Tove Jansson mala zázračné detstvo a napísala o ňom knižku. Príbeh dcéry sochára má jednoduchú výstavbu. Dievčatko, náš sprievodca, hovorí jasne: „Já nemám nikdy ve zvyku vyprávět několikrát po sobě stejnému člověku tu samou historku.“
