hoffmann struwwelpeter

Dílo německého lékaře, básníka a spisovatele Heinricha Hoffmanna je dnes neznámé. Nikdo už nezná jeho legendární a velmi populární knihu pro děti „Struwwelpeter“ (Střapatý Petr), která se kdysi kupovala jako (poněkud drastický) návod na výchovu velmi malých dětí a je zřejmě vůbec první moderní knihou, která byla pro děti cíleně napsána.


Hofmannova kniha „Struwwelpeter“ (Střapatý Petr) byla původně určena pro jeho tříletého syna Carla k Vánocům roku 1844, ale příbuzní ho později přemluvili, aby tuto knihu zveřejnil. Autor nikdy nepomyslel na úspěch, který mu kniha přinesla.
Hoffmann se při prvním vydání knihy (Struwwelpeter, 1845) dokonce podepsal pod pseudonymem Reimerich Kinderlieb, protože měl strach o svoji pověst dobrého lékaře. Při druhém vydání uvedl aspoň své jméno Heinrich Kinderlieb a teprve při třetím vydání dává souhlas ke zveřejnění pravého jména Heinrich Hoffmann.

Základním principem všech jeho 11 příběhů v knize je strach, jako způsob, kterým vychováváme děti v podstatě dodnes.
Stačí přece pohrozit malému dítěti trestem, stačí u něho vyvolat strach a velmi rychle usměrníme jeho chování do nám vyhovujících mezí. Heinrich Hofmann chtěl takto podpořit moderní výchovu dětí a zamezit úrazům. Kniha obsahuje drastické varovné veršované příběhy o dětech, které, když nebudou něco správně dělat, tak je stihne krutý trest. Nebudeš-li hodný, odnese tě čert, nebudeš-li jíst polívku, zemřeš, když si budeš cucat prst, ustřihneme ti ho apod.

strapatypetr500.jpg

Popularita knihy byla především v tom, že vznikla v pravý čas a byla historicky první knihou určenou cíleně malým dětem.
Počátek 19 století znamenal dobu osvícenství, zahájení povinné školní docházky a tím se na veřejnost dostávaly smělé myšlenky, že rozvíjením rozumu můžeme vychovat dobrého člověka. To byl hlavní důvod úspěchu.
Navíc kniha spojuje veršovaný text s obrázky, což je pro malé děti nejlepší výchovná kombinace, která funguje stále. Ilustrace jsou jednoduché, provokativní a jim odpovídá jednoduchý, přehánějící, dramatický příběh. Obrázky jsou také často humorné. Vykreslují například vychovatele i rodiče ve směšných pozicích a dokonce směřují až k černému homoru, jako je například Kašpárkův hrobeček s polévkovým talířem na jeho rovu. Sám Struwwelpeter - Střapatý Petr na obálce knihy je nečesaný, neupravený, ale tváří se jako opravdový symbol - hrdina, jako ten nejlepší vzor pro děti.

Přesto se ozývaly časté kritiky, označující knihu za příliš brutální a morálně nevhodnou.
Těžko posoudit, zda v tom nebyla spíš závist, nicméně je fakt, že malé děti v tomto věku pochopí mnohé věci lépe, když je vidí, než když je slyší. Děti se v tomto věku učí zrakem a ne slovem, morální poučky rodičů jsou pro ně jen prázdná slova. Důležitější než obsah slov je pro ně tón a barva hlasu a pak je jim jedno, co jim kdo ve skutečnosti vypráví. Hodně ale záleželo jak rodiče s knihou pracovali, zda malým dětem víc četli nebo s nimi komunikovali pomocí ilustrací.

struwwelpeter ilustration 2

Ale ať už to bylo jak bylo, kniha bezpochyby ovlivnila celé generace. O úspěchu knihy svědčí i to, že „Struwwelpeter“ byl přeložen do více než 35 jazyků.

Navíc obrazy z knížky byly velmi často užívány jako předlohy pro satiru a karikatury.
V Německu ji dokonce využívali k tomuto účelu už během revoluce 1848 - k vysmívání místních poměrů, a v ostatních zemích prý byla především předlohou pro karikatury německé politiky. Známé jsou i karikatury poměrů za hitlerovského Německa.

Kniha je také zajímavá i z jiného hlediska. Odráží se v ní autorovo dětství. Z 11 dětských příběhů se dozvíme také ledascos o Hoffmannově životě.
Vyplývají zde jeho skutečné city k nevlastní matce, vztah otce a syna, nenávist a sebenenávist. Hoffmann prý například nikdy nemohl pochopit, proč ho matka opustila (zemřela) a dával to za vinu sobě, jako mnoho dětí v podobné situaci. V knize tak dává najevo svou věrnost matce a často naráží na strach, který měl z toho, že otec bude projevovat víc citu k nové adoptivní matce než jemu.
V knize objevujeme náznaky žárlivosti, ale také časté erotické motivy, samozřejmě jen symbolické a patřičně utajené, protože doba ve které Hofman žil, byla příliš konzervativní, upjatá církevním myšlením.

struwwelpeter ilustration

Dnes je „Struwwelpeter“ spíš jen kuriozita, nicméně přečíst si ji nemusíme jen ze zvědavosti.
Význam knihy není jen v tom, že tato perla německé literatury byla první kniha tohoto druhu, ale dodnes je možné o knize velmi emociálně diskutovat. Hoffmanovy příběhy nejsou jen pro děti, ale mají mnohem hlubší smysl, protože jsou úzce spjaty s autorovým životem. A v tom je kniha nadčasová, ukazuje ve svých souvislostech, jaký vliv má dětství na chování člověka po celý jeho další život.

Dr. Heinrich Hoffmann (*13. 6. 1809, Frankfurt nad Mohanem - †20. 9. 1894, Frankfurt nad Mohanem)
Byl především lékař a mimo jiné básník a spisovatel, napsal mnoho básnických sbírek a dětských knih.
Hoffmann prožil neradostné dětství. Jeho matka mu zemřela brzy po narození. Nikdo Heinrichovi nedával velké šance na přežití, protože se narodil velmi malý a slabý. Heinrich Hoffmann ale přežil a to ho do dalšího života posílilo. Jeho otec mu chtěl najít novou matku, a proto se oženil se sestrou své zemřelé ženy. To byl od otce ale bohužel špatný krok. Hoffmannova tragická zkušenost se smrtí v tom, že mu zemřela matka a cizí ženě musel říkat “mami“, dala podnět k napsání této dětské knihy.
Díky svému dětství našel jako lékař smysl svého života v práci s lidmi trpícími epilepsií a psychicky handicapovanými. Tomuto oboru se věnoval po celý žívot.