bernardinova-eva


Potkávala jsem ji v nakladatelství Albatros, někdy i mimo s Eliškou Horelovou, ale asi nejvíce jsme se přiblížily, když jsme spolu byly ve Fulneku na besedě o knížkách v tamní základní škole.

Nenápadná, zdánlivě tichá se najednou rozzářila a dovedla hravě děti přitáhnout, aby se staly pozornými a citlivými. A protože jsme s sebou měly gentlemana Jiřího Kahouna, vyzněl náš výlet i nakažlivě vesele. Dostávala jsem pak od ní pozdravení, která podepisovala Eva haf-Bernardinová.

Za dětskou literaturu se jí dostalo uznání zápisem na čestnou listinu Hanse Christiana Andersena, ale málo ji známe z jejich básní, tak si dovoluju pár připojit i s touto krátkou, tichou vzpomínkou…

Eva Bernardinová  (*4. 11. 1931, Praha - †12. 12. 2016, Praha)

Ukázky z básní Evy Bernardinové...

Léčebna Jana Zrzavého

Od rána hlavu jak telefonistka do důchodu
večer mě dorazí

Uteču do vybílené chalupy
na prknech přijdu k sobě
visí tu holubička
venku prosí muž abych otevřela
před chvílí prosil abych zavřela hubu

přijdu o polibek po večeři

...

Zimní král

Jediná jsem byla
když opadávalo listí
Na jaře
jsi mě zapřel

Nebudeš nade mnou králem
nedám ti syna
Jediná bude jiná
Ale ty zůstaneš Láskysebál

...

Janovce pomrzly
leta byly stráně jak grafický list
Letos se sebraly
Mít tolik síly jako ta košťata

Podobné články

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka