brezinova ivona foto hejna

Když jsem před deseti lety přemýšlela, o čem budu psát svou příští knihu pro náctileté, byla jsem chvilku bezradná. Věděla jsem jen to, že se kniha bude odehrávat na cestě. Na nějaké reálně existující trase, tak si to v Albatrosu přáli. Jakou trasu mám zvolit? A co všechno se hrdinům během cesty přihodí? To už bylo jen a jen na mně.


Po několika týdnech tápání a listování turistickými průvodci jsem konečně rozevřela tu správnou mapu. Že je to ta pravá, jsem věděla hned, když jsem si všimla drobného nápisu u jedné z turistických cest. Cesta Karla Hynka Máchy. Bylo rozhodnuto. Pustila jsem se do nového čtení a do studia mého oblíbeného autora, prochodila jsem místa, která navštívil, a konfrontovala je s poznámkami v jeho denících. Netušila jsem však, že to je začátek cesty, která bude trvat dlouhých deset let.

Po vydání knihy Básník v báglu, ve které se trojice patnáctiletých dívek a skupinka chlapců o prázdninách vydala Kokořínským dolem k Máchovu jezeru, jsem se pustila do sbírání materiálu pro další díl. Tentokrát jsem svou partičku mladých hodlala poslat na Ještěd a do míst, kam jezdívala na prázdniny Karolina Světlá. Prakticky hned po dopsání Blonďaté Kerolajn jsem se ponořila do studia korespondence Boženy Němcové a vznikla kniha Báro, nebreč! Následovaly tituly Bojíš se, Margito? o slovenské spisovatelce Margitě Figuli, Blázniví donkichoti o nejslavnějším španělském spisovateli všech dob, Migueli de Cervantes, a Blbnutí s Oscarem o autorovi, který z vrcholu slávy padl na úplné dno, Angličanu irského původu, Oscaru Wildovi.



Členové mé vymyšlené partičky postupně procházeli střední školou, prožívali lásky i rozchody, nalézali nová přátelství a čelili nejrůznějším průšvihům. Najednou však stáli na prahu dospělosti a mně bylo jasné, že se s nimi budu muset rozloučit. Pro poslední díl jsem zvolila prostředí centra Prahy, uliček a náměstí, kde téměř celý život prožil jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Znají ho čtenáři po celém světě, k jeho hrobu na Olšanech přijíždějí Američané i Japonci, ale čeští středoškoláci o něm mnoho nevědí.

I proto jsem se rozhodla, že poslední díl věnuji jemu - Franzi Kafkovi.
3. července 2013 by Kafkovi bylo 130 let.

brezinova cestopisy
Titulní foto Petr Hejna, 2005

Inspirující myšlenky...

Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl – je totiž trvalou charakteristiko u Těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život – je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni. A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný. Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře. Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle.
Orwell, 1984