brezinova ivona foto hejna

Víte, co jsou to literární cestopisy? Stojí za nima Ivona Březinová a vyšlo jich už sedm. Jsou čtenářsky velmi úspěšné, což u původních českých knížek pro mládežje spíš vyjímka. Ale není se čemu divit. Březinová umí psát a umí vymýšlůet. Taky se jim říká Projekt B a víte proč?


Tady máme 7xB. Ale co to vlastně znamená o kom bude v knihách hlavně řeč?

B jako Básník v báglu (K.H. Mácha)
B jako Blonďatá Kerolajn (Karolína Světlá)
B jako Báro, nebreč (Božena Němcová)
B jako Bojíš se, Margito? (M.Figuli, Slovensko)
B jako Blázniví donkichoti (Miguel de Cervantes y Saavedra, Španělsko)
B jako Blbnutí s Oskarem (Oskar Wilde, Irsko)
B jako Bleděmodrá kafkárna (Franz Kafka)


A jak psaní všech sedmi knih probíhalo nám řekne Ivona Březinová.
Po vydání první knihy Básník v báglu, ve které se trojice patnáctiletých dívek a skupinka chlapců o prázdninách vydala Kokořínským dolem k Máchovu jezeru, jsem se pustila do sbírání materiálu pro další díl. Tentokrát jsem svou partičku mladých hodlala poslat na Ještěd a do míst, kam jezdívala na prázdniny Karolina Světlá. Prakticky hned po dopsání Blonďaté Kerolajn jsem se ponořila do studia korespondence Boženy Němcové a vznikla kniha Báro, nebreč! Následovaly tituly Bojíš se, Margito? o slovenské spisovatelce Margitě Figuli, Blázniví donkichoti o nejslavnějším španělském spisovateli všech dob, Migueli de Cervantes, a Blbnutí s Oscarem o autorovi, který z vrcholu slávy padl na úplné dno, Angličanu irského původu, Oscaru Wildovi.

Členové mé vymyšlené partičky postupně procházeli střední školou, prožívali lásky i rozchody, nalézali nová přátelství a čelili nejrůznějším průšvihům. Najednou však stáli na prahu dospělosti a mně bylo jasné, že se s nimi budu muset rozloučit.

Pro poslední díl jsem zvolila prostředí centra Prahy, uliček a náměstí, kde téměř celý život prožil jeden z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století. Znají ho čtenáři po celém světě, k jeho hrobu na Olšanech přijíždějí Američané i Japonci, ale čeští středoškoláci o něm mnoho nevědí. I proto jsem se rozhodla, že poslední díl věnuji jemu - Franzi Kafkovi.

brezinova cestopisy

Inspirující myšlenky...

Já knihy nepíšu, ale prožívám. Jsem v každém okamžiku se svým hrdinou a neustále se ptám, co by udělal on a co jeho okolí, a to se pak snažím skloubit do jednoho dějového celku. Ale pokud povaha lidí předem vymyšlenému ději neodpovídá, raději změním děj, protože nechci znásilňovat své hrdiny. Když jsem psal svou první detektivku, předem jsem si vymyslel, jak bude děj vypadat a kdo je vrahem. Jakmile jsem ale začal psát, postavy se začaly bouřit, a tak jsem to nechal na nich. Nakonec byl jako vrah odhalen někdo jiný, než jsem původně plánoval. A tohle řešení je mnohem lepší.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik