Malíř, knižní grafik a ilustrátor Vladimír Fuka byl městský člověk vzešlý z české krajiny a jejího stesku. Narodil se v roce 1926 v Písku a zemřel v roce 1977 v New Yorku. Na počátku kariéry převažovala krajinomalba, ve figurální tvorbě se pak ohlašoval Daumier.
Koncem roku 2019 knižně prvně vyšla společná práce Káji Saudka a - nedávno zesnulého - komiksového scénáristy Jaroslava Weigela (2. 2. 1931 - 5.9. 2019) s názvem rozloženým do dvou strohých vět: Lips Tullian. Další dobrodružství.
Josefa Ladu zná každý, ale málokdo ví, že Lada byl zakladatel českého kresleného seriálu. Ladovo (1887-1957) smutné plátno Ponocný (1947) bylo 24. listopadu 2012 vydraženo za jeden milion a dvě stě tisíc.
Solitér mezi výtvarníky Jiří Běhounek by 24.11. 2019 oslavil devadesát let. Měl velký okruh zájmů vedle ilustrací pro děti i dospělé od pohádek až k vědecké ilustraci se věnoval miniaturám rytin a leptů.
Alšovy obrázky mne oslovují od dětství, jak ráda jsem listovala Špalíčkem, obdivovala ilustrace k národním písním, v nichž najdete vše, co v textu je uloženo, i něco navíc.
Už je to třicet let, co odešel ilustrátor všestranný, pracovitý a stále velmi oblíbený. Připomeňme si alespoň jeho ilustrace, kterými doprovázel různé báje, pověsti a legendy např. Langer František: Pražské legendy nebo Cibula Václav: Pražské pověsti a méně známé - Radovan Krátký: Jihočeské pověsti...
Zdeněk Mlčoch patřil dle slov dalšího kolegy, spojeného s nakladatelstvím Albatros, Josefa Bruknera k tzv. krotké generaci.
Mnohé Čapkovy obrazy (23. 3. 1887 – duben 1945) zarážejí na první pohled svou zdánlivou hrubostí a nesličností. Jejich tvary jsou tvrdě řezané, přísné a strohé až do topornosti, jeho barvy střízlivé a chudé až do syrovosti. To není z neumění nebo z nemohoucnosti, v Čapkově díle není nic neúmyslného, nic náhodného.
Mirko Hanák patřil mezi naše nejúspěšnější ilustrátory knih o přírodě. Snad to zapříčinily sudičky, že při svém prvním prohlédnutí spatřil líbeznou krajinu, rozprostřenou kolem tehdejšího Turčianského Svatého Martina.
V jedné z nejvtipnějších a nejmoudřejších bajek se vrací Ezop přes město do domu svého pána a nese rozžatou lucernu, aby od ní zapálil oheň a mohl uvařit oběd. Na úsměvný dotaz jednoho z okolojdoucích, co dělá v poledne se svítilnou, odpověděl: "Hledám člověka". Možná, že právě tato věta, latinsky HOMINEM QUÆRO, by mohla být mottem celé knihy, ale i celé historie lidské společnosti.
