miler-zdenek-krtecek

Milerovou nejznámější kreslenou postavičku známe jako Krtka nebo Krtečka, v Německu jako Maulwurf, v anglicky mluvících zemích jako Mole. Milují ho všude, kam se dokope a to už od roku 1956, kdy ho jeho táta Zdeněk Miler vymyslel.

V roce 1956 chystal Zdeněk Miler (1921-2011) naučnou pohádku o oblékání a dlouho si nemohl vybavit, čím začít.
Tenkrát se procházel v lesích u Kladna, zakopl o krtinu a dostal nápad. Vznikl tak legendární kreslený film Jak krtek ke kalhotkám přišel. Na filmovém festivalu v Benátkách následujícího roku si přivezl hned dvě hlavní ceny.
I další díly byly bez komentáře a tak druhý díl Krtek a autíčko (1963) jen potvrdil, že Miler stvořil kreslený fenomén stejný jako za mořem Disney. Málokdo ale ví, že zvuky a tenké hlásky ve filmech vydávají jeho malé dcerky.

V průběhu přibývajících let doznala změn i podoba hlavního hrdiny a jeho přátel: myšky, ježka, zajíce a žabky.
Přesně v duchu postaviček Disnye, zkrátil Miler krtečkovi čumák a hlavu i oči zvětšil tak, že zvířátko proporčně připomíná malé dítě. V tom triku je totiž ukryto hlavní kouzlo oblíbenosti. Lidem se podvědomě líbí proporce, které připomínají malé dítě.

Příběhy o Krtečkovi zpracovával Miler podle vlastních námětů i podle námětů renomovaných autorů /Josef Menzel, Eduard Petiška, J. A. Novotný, Hana Doskočilová, Josef Brukner, Ivan Klíma, Jiří Žáček/.

V Japonsku je český krteček velmi oblíbený. Krtka do japonštiny přeložila Yuko Kimura.


Zdeněk Miler byl vždy velký dříč. Pracoval často i 18 hodin denně, ale mnoho lidí vám potvrdí, že když práce se spojí ze zábavou, čas není rozhodující.
Dnes  ma Zdeněk Miler na kontě 70 filmů, ale s Krtkem je jich asi padesát. Posledním je zatím Krtek a žabka z roku 2002. Vznikly také večerníčkové série O krtkovi a Krtkova dobrodružství. Diváci zatím znají celkem čtyřicet krátkých snímků a i tři půlhodinové filmy: Krtek ve městě (1982), Krtek ve snu (1984) a Krtek filmová hvězda (1988).
K tomu přidejte už těžko spočitatelný počet ilustrací a knih na celém světě, kterých je na stovky.


Myšlenky z knih

Jakmile vyvstane otázka času na čtení, znamená to, že není chuť. Neboť podíváme-li se na to blíž, čas číst nemá vůbec nikdo. Ani malí, ani mládež, ani velcí. Život je neustálou překážkou čtení. Čtení nesouvisí s organizováním společenského času, čtení je stejně jako láska způsobem bytí. Otázkou není zda mám či nemám čas číst (čas, který mi ostatně nikdo nedá), nýbrž zda si dopřeju nebo odepřu potěšení být čtenářem.
Daniel Pennac, Jako román