sekora ferda prokupek
Ferda Mravenec komiksovým hrdinou?! Skutečně! Po velmi dlouhé době vychází kompletní obrázkové příběhy s Ferdou, které Ondřej Sekora v letech 1933-1941 připravoval pro Lidové noviny. Na své si tak přijdou jak všichni malí čtenáři, kteří mají rádi dobrodružství veselého a činorodého Ferdy, tak všichni ti, které zajímá důležitá etapa z historie českého komiksu.


Ferda Mravenec, figura neodmyslitelně spojená s Ondřejem Sekorou,
nejdříve doprovázel politické dění v novinách pro dospělé už v roce 1927 a až v roce 1936 vyšel pro děti poprvé u nakladatele Hokra. Rázem se stal velmi oblíbeným. Má všechny atributy správného kluka, je statečný, šikovný, kamarádský, čestný. Stal se vzorem a je až neuvěřitelné, kolik přírodovědců už řeklo, že se věnují této vědě díky příběhům Ferdy Mravence. Ještě dnes se dá v pozůstalosti nalézt, jak dalece se věnoval studiu přírodních věd a jak tento reálný základ do svých příběhů zpracoval.
K Ferdovi přidal Brouka Pytlíka, který už není tak ideální se svými lidskými chybami, ale možná proto někdy i více oblíbený, Berušku a jiné drobné bytosti z hmyzího života.
Prvním čtenářem, který prověřoval kvality příběhů, byl tehdy jeho syn Ondřej, který se narodil z druhého manželství v roce 1931.

Dobrodružství Ferdy mravence
Ondřej Sekora

Nakladatelství Albatros, 2010
Formát: 240 x 160, váz.
Počet stran: 144

sekora ferda pytlik aninka

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic