cesta lesem kramska rizek 600
Je krása v detailu, nebo ve velké scenérii? Je intimita v řeči, nebo v tichém kontaktu s ostatními? Můžeme se ztratit v lese? Jak se cítíme, když konečně najdeme v lese cestu?

Pojďte s námi pozorovat krásný svět kolem nás.

Cestou na školní představení jsi v přeplněném autobuse přišla o křídla z kostýmu berušky. Namačkaná mezi lidmi ses nemohla ani pohnout, zatímco křídla berušky zmizela nad hlavami lidí a vylétla z okna někde nad křižovatkou ulic Červené a Bílé. Zdalipak, když zamrznete v prostoru, také zamrznete v čase? Ve skutečnosti budete pomalí jako lenochodi s veselou myslí „postiženou pomalostí“, ve které všechny vzpomínky utkvívají navždy.

rizek cesta lesem ilustrace

Oshima Museum of Picture books – Toyama v Japonsku ocenila v roce 2013 společný knižní projekt Pavlíny Krámské a Tomáše Řízka Kluk a Měsíc.

Cesta lesem / Pavlína Krámská / ilustrace: Tomáš Řízek / vydal www.milupublishing.cz
www.rizek-tomas.cz

Text/ Pavlína Krámská
Vystudovala obor sinologie–kulturologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se současnou tchajwanskou literaturou.

rizek cesta lesem

Ilustrace/ Tomáš Řízek
Narodil se 1.10.1963 v Praze. V letech 1984–1988 formoval svůj výtvarný názor pod vedením malíře a grafika Jaroslava J. Králíka a kopírováním gotických madon. Jeho zájem se postupem času přesunul také k ilustracím pro děti a mládež. V oblasti dětské knižní tvorby ilustroval přes 50 titulů. Spolupracuje s nakladatelstvími ACME Cultural Enterprise Co. Ltd., Grimm Press Taiwan, Bohem Press Zürich, Gründ, Albatros Media, Mi:Lù Publishing a dalšími. Knížky s jeho ilustracemi získaly ocenění v Čechách i v zahraničí. Autor žije střídavě v České republice a na Tchaj-wanu.

Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román