mrazkova daisy 14-12-2017
Po dlouhém naplněném životě zemřela 14. 12. 2016 ve věku 93 let česká ilustrátorka, spisovatelka a malířka Daisy Mrázková (1923 – 2016). Umění zachytit „malé věci“, kterých si dospělí většinou nevšímají a považují je za samozřejmé, ukázat je skrze blízké příběhy a motivy (nalezeného medvídka, procházky, rodinné historky) je společným rysem všech knih Daisy Mrázkové. S jejími knihami vyrůstá už třetí generace dětí, vycházejí v obnovených vydáních a byly přeloženy (a stále jsou překládány) do mnoha jazyků.

Daisy Mrázková se narodila 5. května 1923 v Praze.
Její matka byla Angličanka a se svým budoucím mužem z Čech se seznámila v Londýně, kde oba pracovali v krejčovských dílnách. Daisy Mrázková prožila dětství a mládí střídavě v Praze a u strýce na venkově. Po maturitě na gymnáziu (1942) začala studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Antonína Strnadela. Tam také potkala svého budoucího manžela, malíře Jiřího Mrázka (1920–2008). Po uzavření vysokých škol se odstěhovali na Českomoravskou vysočinu a do Prahy se vrátili až po konci války. Studia už nedokončila. Narodily se jí tři děti, Veronika, Anna a Cyril.

mrazkova co by se stalo kdyby 2
Daisy Mrázková se účastnila řady výstav. Spolu s manželem Jiřím Mrázkem byli členy výtvarné skupiny UB 12. Věnovala se olejomalbě, později v její tvorbě převažovala perokresba, kresba barevnými tužkami a v devadesátých letech malba vaječnou temperou.

Od roku 1962 se naplno ponořila také do tvorby autorských dětských knih: stala se průkopnicí českých bilderbuchů.
Řada jedenácti autorských knih malířky Daisy Mrázkové, které vycházely na konci sedmdesátých a v osmdesátých letech ve státním nakladatelství Albatros, patří k tomu nejlepšímu, co na poli dětské knihy v druhé polovině dvacátého století vzniklo. Daisy Mrázková v nich geniálně skloubila abstraktní křehký svět svých maleb a kvašů s drobnou, jakoby klasickou anglickou perokresbou a textem na pomezí poezie a prózy. Děti její knihy milují, protože dokázala jednoduše před stavit velká témata: přátelství, smutek, opuštěnost, dobrotu, radost…


Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)