bludny holandan heine wagner
Kdo by neznal známou pověst o Bludném Holanďanovi, kterou asi poprvé sepsal Frederick Marryat roku 1839 v knize The Phantom Ship. Literárně se pověst objevuje i v díle Heinricha Heineho Paměti pana Schnabelewopského. Pokud by ale někdo zkoumal odkud Heine čerpal předlohu pro své dílo, pak by zjistil, že tímto mýtem se překrývá hned několik příběhů.

V 17.století žil v Holandsku kapitán, který se jmenoval Barent Fokke a o kterém se traduje, že byl velmi ošklivý, sprostý, ale jako námořník byl obzvláště schopný v oblasti navigace, znalosti proudů a využívání větru, neboť například z Amsterdamu do Batávie byl schopný urazit svou lodí za výrazně kratší dobu než jeho součastníci. Tradovalo se proto, že má uzavřenou smlouvu s ďáblem. A není divu, že mnoho lidí tomu uvěřilo, když se z jedné plavby už nikdy nevrátil.

Další kapitán se jmenoval van der Dekkem. Ten byl prý posedlý touhou obeplout mys Dobré naděje navzdory všem nepříznivým větrům, které v té oblasti od pradávna vanou. Podepsal proto i úmluvu s ďáblem, aby mu pomohl na plavbě kolem Afriky.

Jiný kapitán, který byl považován za Bludného Holanďana prý vyplul na moře o Velkém pátku, což v té době bylo pro námořníky naprosto nemyslitelné.
O dalším se traduje, že musel plout po moři, protože ho v žádném přístavu nechtěli přijmout pro nemoc beri-beri, která vypukla na palubě jeho lodi.
No a když to dáte všechno dohromady, opepříte to nezbytným příběhem lásky a zklamání, pak rázem dostanete romantický příběh kapitána, kterého od věčného bloudění po moři může zachránit jen láska věrné ženy.

Na příběh o Bludném Holanďanovi můžeme ještě navázat historkou o Ahasverovi.
Tento švec, který odmítnul v Jeruzalémě pomoc Kristovi na jeho cestě na Golgotu, byl postižen kletbou a musel stále bloudit světem aniž by někdy zemřel.
Ahasver. Vyčerpávající přehled o mýtu Věčného Žida

A teď se podívejme co má společného s Bludným Holanďanem Richard Wagner.
Někdy na počátku čtyřicátých let 19. století četl Wagner knihu Heinricha Heineho Paměti pana Schnabelewopského (1831). Tato novela je o úplně něčem jiném než o létajícím Holanďanovi - tak bychom totiž měli překládat romantickou operu Der Fliegende Holländer - ale v její sedmé kapitole je pomyslná divadelní hra, kdy se s touto legendou souvisí.
A tady je prvopočátek legendy o Bludném Holanďanovi na kterém je tak trochu postaven příběh opery. Wagner totiž nezhudebňuje žádnou výše jmenovanou legendu, ale jen do své opery zasouvá některé prvky z těchto pověstí. Například v Sentině baladě ve druhém dějství, prohlašuje norská dívka v extatickém rozpoložení, že ona sama je odhodlána věčně prokletého muže zachránit. Wagner tak zhudebňuje úplně nový romantický příběh ve kterém vše, co působilo zpočátku nepravděpodobně a vymyšleně, se v závěru díla splní.

Světová premiéra Bludného Holanďana se konala 2. ledna 1843 v Královském saském dvorním divadle v Drážďanech, dirigoval sám skladatel. Sentu ztvárnila slavná primadona Wilhelmine Schröder-Devrient. První uvedení v Praze se uskutečnilo ve Stavovském divadle v roce 1856 pod Škroupovou taktovkou. Není bez zajímavosti, že v Bayreuthu, Wagnerově operní svatyni, bylo toto dílo uvedeno až v roce 1901. Tehdy Sentu zpívala Ema Destinová a dirigoval Felix Mottl.
V českém jazyce mohli diváci dílo poprvé slyšet v roce 1902 v pražském Národním divadle v překladu Václava Judy Novotného, za dirigentský pult vystoupil Karel Kovařovic.


Myšlenky z knih

Učitelé jsou – jak praví Platón o sofistech – ti z lidí, již slibují stát se lidstvu nejprospěšnějšími; ale oni jediní ze všech nejen nenapravují, co jim bylo svěřeno, nýbrž činí to ještě horším, a dávají si za to ještě platit. Kdyby se měla splňovat podmínka, již učinil svým žákům Pýthagorás, aby mu buď zaplatili, co žádá, anebo aby přísahali bohům, že mu zaplatí jeho námahu podle toho, jak vysoce si cení prospěch, jehož z jeho vyučování nabyli – tož by se páni učitelé divně na to dívali.
Michel de Montaigne