patricny martin sochar

Zkuste nám  udělat pulty  na noty…Vida – to ho před tím nenapadlo. Poprvé jich asi dvacet vystavoval z nejrůznějších dřevěných materiálů, potom o ně projevili zájem v Lichtenštejnském paláci, dále při  Pražském jaru v Obecním domě. A přes originálními hudební pulty se poznal s nádhernými lidmi a muzikanty. Pulty na noty našly u nich zalíbení, fungují znamenitě i v Hudební akademii múzických umění -  ale  zejména drží jejich tvůrce u řemesla i nad vodou…

Od té doby uběhlo hezkých pár pátků, donedávna ještě dřevorubec, rozhodl se změnou poměrů v naší zemi po listopadu 1989  se také osamostatnit a věnovat svůj um  „dřevěné tvorbě“. A dnes?   Dnes už  dřevěný výtvarník, řezbář  se stovkami   svých „dřevěných obrazů“, plastik  a soch, má za sebou desítky úspěšných výstav   u nás i v Evropě. Jeho první tři knihy vyšly v několika vydáních (Patřičný nejen dřevo, Pracujeme se dřevem a Dřevo krásných stromů), což se málokterému autorovi dneska podaří.  Právě teď držím v rukou jeho čtvrtou novotou vonící knihu se strohým nápisem na obalu: Patřičný: Monografie. Že by už chtěl končit?

Heslo encyklopedie Kdo byl a je kdo na Mělnicku…(Libri 2007, 646 stran) je o něm  rovněž výstižně stručné:
Od roku 1989 se Martin Patřičný (* 31. 1. 1955)  věnuje výtvarně práci se dřevem. Žije a pracuje v Debrně (součásti Kralup nad Vltavou, kde se v roce 1836 narodil Josef Srb – Debrnov,  hudební badatel a historik, který byl úzkým spolupracovníkem Bedřicha Smetany). Usadil se zde natrvalo se svou ženou (pracovala předtím v lesní školce) po bohatých zkušenostech v lesích.  K zakoupenému venkovskému objektu  přistavěl svůj  „dřevěný ateliér“ a začal tady  řezat, obrábět, sochat, skládat  dřívka většinou s teplou a měkkou barevností, ze všech ušlechtilých i méně ušlechtilých stromů a dřevin o různém stupni tvrdosti a opracovatelnosti…

Pozor však!  To nejsou intarzie, jak je známe z ozdobně vykládaných kusů nábytku například z období baroka, vyznačující se brilantní manýrou, ale přece jen dnes připomínající spíše puzzle, které pomáhá dětem (ale i dospělým) ukrátit  čas.

A co tedy Martin Patřičný  vlastně vytváří? Dejme slovo odborníkovi prof . PhDr. ing. Janu Roytovi,  odbornému znalci  starého českého umění (gotiky a baroka), členovi mnoha vědeckých rad  v Ústavu pro dějiny umění Akademie věd ČR, v Národní galerii, v Uměleckoprůmyslovém muzeu, který  si Patřičného tvorbu oblíbil pro její originalitu a jeho charakteristiku se pokusím parafrázovat svým viděním. Snad mi to oba odpustí.

patricny obraz
Favourable Wind II. - detail | Combination of Woods 40x50 cm (2010)

Patřičného invencí jsou dřevěné skladby, koláže, mozaiky, které vytváří z různobarevných dřev, rozličně povrchově upravených.  Navazuje v nich nejen na tradiční techniku intarzie, ale můžeme vysledovat i zřejmé inspirace … kolážemi, jaké vytvářel Jiří Kolář (1914 – 2002), český básník a výtvarník světové známý svým experimentálním uměním. 
A vskutku na starších dřevěných objektech  kombinuje Patřičný  dřevo s výstřižky z knih, novin či dokonce z hudebních  partitur až sto let starých! Jde většinou o závěsné objekty, vždyť jsou to konec konců obrazy. Důležitý je také náš vztah k těmto „dřevěným obrázkům“: zobrazené předměty  se vyskytují jen ve snu či ve vzpomínkách, roztodivné tvary, barvy či  kontrasty  hladkých ploch vedou naše vnímání zase jinam a probouzejí fantazii k neurčité mlhavosti, přílišné abstrakci, Aristotelovu metafyzičnu, jsoucnu, k jeho principům a příčinám.

Nezevšední takové obrázky, prozrazují vynikající znalost řemesla, objevují řeč a vůni dřeva, které jsme předtím objímali kdesi v lese či v ovocném sadu. Snad i tato charakteristika se stala přitažlivou pro návštěvníky celé série výstav v Holandsku, nebo ve Stockholmu, v Dánsku, na mezinárodním veletrhu řemesel v Mnichově, na výstavách v Paříži, Versailles či ve Vídni a naposledy v kanadském  Torontu.  Odevšad si autor přivezl ocenění – to přece není náhodou! Nepodceňuji  ani naše návštěvníky v různých místech republiky, jejichž seznam už je hodně dlouhý.

Image

Co tedy nalezneme  v nové Patřičného knize? 
Vydala ji společnost ISMC Bohemia na 160 stranách velkého formátu s převahou barevných fotografií, spojených monografickým textem do několika kapitol: Od řemesla k volné tvorbě, Motivy prací (mj. Okolo kostek a her, Autíčka, Stromy a krajiny, Ženství a erotika), Díla posledních let (Staré dřevo, Štíty, Malba dřevem), nezbytná kapitola  Curriculum vitae a Pel-mel. Ale v knize je toho ještě víc – o ženách, o čtení a psaní, o hudbě, o umění, samozřejmě o dřevě a stromech a také nejnověji o televizi (televizní diváci  znají jeho 26dílný seriál Kus dřeva ze stromu, připravený pro nadaci Dřevo pro život).

Od Martina  Patřičného  se však posluchači i diváci (kdekoliv, na vernisážích, při besedách) dozvědí z jeho vyprávění o nevšedním a   kouzelném zaujetí k našim básníkům –  Jiřím Ortenovi, Františku Halasovi, Jaroslavu  Seifertovi, také ke Karlu  Čapkovi,
 
a  zvláště pak vám převypráví rád některé povídky světových autorů. Jen tak – z hlavy, spatra, bez papíru. Nebaví ho thrillery, hnus a zabíjení. To však ani o sobě moc neříká, ale ta jeho tvorba  prozrazuje mnohé. Člověku je milo nad jeho „dřevěnými obrázky“,  vyjadřují snad všechny pozitivní  hodnoty  našeho světa, který nás obklopuje. Ano -  máte pravdu – Martinovi Patřičnému k tomu stačí pouhé dřevo.

patricny 3

Martin Patřičný website:  https://www.patricny.com


Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut