norstejn pohadka pohadek

Pohádka pohádek (Сказка сказок, 1979), animovaný film sovětského režiséra Jurije Norštejna bývá označován za nejlepší animaci všech dob. A zcela právem. Norštejnovy volné asociace o životě a utrpení doslova rozechvívají všechny naše smysly.

Film vychází z námětu básně tureckého básníka Nazima Hikmeta, který patřil k režisérovým oblíbeným.

Stojíme nad vodou
- slunce, kočka, platan, já a náš osud.
Voda je chladná,
platan vysoký,
slunce svítí,
kočka pospává,
píšu tyto verše.
Díky Bohu, žijeme!

Film bývá často přirovnáván k slavnému Tarkovského Zrcadlu.
Samotný Norštejn prohlásil, že je "o jednoduchých pojmech, které dávají sílu žít." A myslím, že je to výstižné pojmenování díla, kde hudba, obraz, zvuk, barvy se lehce prolínají v čase a postupně pohlcují vaše smysly, zatímco tzv pohádka se postupně proměňuje v život samotný, kde realita i fantazie jsou naprosto rovnocenné. Celý film je mistrovsky poskládán z řady příbuzných sekvencí, jejichž scény se prolínají mezi sebou.
Jedno z hlavních témat zahrnuje nesmyslnost vraždění lidí za druhé světové války. A právě lidské utrpení je zde postaveno postaveno do velmi silné, emoční i rozumové konfrontace s obyčejným lidským štěstím.

Slavný reřisér a nejlepší film všech dob
Jurij Filipovič Norštejn (1941) byl v Československu svého času velice populární především díky krátkometrážním animovaným filmům. Na tomto filmu, který trvá "jen" 28 minut, pracoval přes tři roky. Zajímavý je ten fakt, že tento protiválečný animovaný film byl vytvořen pro účel Olympijských her v Moskvě, kterých se USA a některé další státy nezúčastnili. Totéž se opakovalo o čtyři roky později, na OH v Los Angeles, které zase SSSR a další státy soc. bloku bojkotovali. A právě tam získal film ocenění, jako nejlepší animovaná film všech dob. Stejné ocenění získal v roce 2002 na festivalu v Zahřebu.


české titulky

Filmová hudba
Kromě originální hudby Michajla Mejeroviče, jsou zde části z děl Bacha (E moll BWV Prelude 853) a Mozarta (Andante druhá věta z klavírního koncertu č. 4 G dur, K41). Nejdůležitější ve filmu je ale tradiční ruská ukolébavka, která se obejvuje ve filmu v obou formách: instrumentální i vokální.
Баю-баюшки-баю,
Не ложися на краю -
С краю свалишься,
Переплачешься.
Придёт серенький волчок,
Тебя схватит за бочок,
Тебя схватит за бочок
И утащит во лесок,
И утащит во лесок
Под ракитовый кусток,
Где волки воют,
Детям спать не дают.



Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví