vachek karel cesky svetovy reziser

Svůj největší přínos považuje Karel Vachek v tom, jak řekl v mnoha svých rozhovorech. "Nekradu, nejsem zločinec, nepřidávám se ke každému režimu, který právě nastoupí.“


Jeho názory jsou vesměs ryze lidské a pro mnoho lidí překvapivě otevřené:
„Doufám, že dnes je už konec zastupitelské demokracie, protože se vytvořila elektronická síť a prakticky každý člověk bude moci hlasovat, třeba jednou týdně v pátek si sednou a budou pracovat na své vládě."

Nicméně svět, méně už v české kotlině, ho zná jako tzv. dokumentaristu. Jenže Karel Vachek tvrdí, že:
„Nemám dokumentární film vůbec rád. Teď se rozmohlo tolik skučidel, každý kouká na nějaké lidské neštěstí a lidé to mají sdílet. Mě zajímají analýzy a smích, protože lidské počínání je opravdu komické."

Začněte myslet a nezapomeňte se smát, vyzývá prakticky v každém svém vynikajícím filmu Karel Vachek.


Z pořadu Konfrontace Petra Fischera.

Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton