prochazka ucho audiokniha

Film Ucho, podle scénáře Jana Procházky z roku 1968, popisuje reálný stav uvažování mnoha lidí, kteří se pohybují v politice. Aktuální téma nejen pro dobu komunizmu, ale pro současný stav tzv. demokracie.

Ludvík a Anna si plně uvědomují, že strana nespí, že strana poslouchá. Námět tak přímo nahrává k rozehrání příběhu v atmosféře strachu obav o své postavení, ale i lidské statečnosti a občanského morálního selhání.

Je to příběh lidí nacházející se v klasické životní situaci (rodina, děti, zaměstnání) jejichž myšlení je zcela pod vlivem nesvobodného společenského terorru, který zcela pokřivil jejich chování a rozhodování. A máte pravdu, pokud tvrdíte, že to není jen příběh z doby komunistickéhé nadvlády.

Konrétní příběh sice popisuje dobu socialismu, ale nastolování dnešní totality je mnohem zrůdnější.
Pokud si uvědomíme co se opravdu ve světě i v Česku děje, pak je evidentní, že po krátké době opojení tzv. demokracie narůstají snahy o znovunastolení totalitních systému velmi podobných komunistickým režimům.

Myšlenky na nový totalismus nezůstavají ani u českých politiků bez ohlasu.
V kotlině české vláda i parlament sice rozhoduje, ale na základě vůle jiné a ne své nebo dokonce ve prospěch tohoto národa, který je omylem zvolil. Stačí jen porovnat plnění volebních slibů a reality, veřejnou podporu korupce ze strany prezidenta Klause díky tzv. milostem a jeden z posledních pokusů o nastolování totality je například podpis pod velmi kontroverzní dokument EU ACTA, který si podle premiéra Nečase vláda udájne ani neprostudovala. Je zřejmé, že příběh Jana Procházky nejen, že zachytil citlivé téma socialismu, ale bohužel i doby dnešní. A daleko víc aktuálněji, protože tenkrát byl nepřítel zřejmý, zatímco dnes jž tomu tak není.

Scénář natočil Karel Kachyňa,
v hlavních rolích v něm excelovali Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý. Snímek ale logicky hned po natočení zmizel ze světa, na dlouhá léta byl pečlivě střežen v trezoru.

Po mnoha letech se ke scénáři svého otce vrátila jeho dcera Lenka procházková, která jej převedla do podoby divadelní a rozhlasové hry. Hra byla poprvé uvedena v lednu 2010 brněnské HaDivadlo v režii Ondřeje Elbela. Rozhlasová verze olomoucké inscenace v úpravě a režii Michala Bureše vznikla na konci roku 2010. V roce 2012 ji Radioservis vydal v podobě CD.

Ucho | Autoři: Jan Procházka a Lenka Procházková
Hrají: Igor Bareš (Ludvík), Ivana Plíhalová (Anna), Petr Jarčevský (muž) a Jaroslav Krejčí (hlas v telefonu)
Rozhlasová úprava a režie: Michal Bureš
Vydavatelství: Radioservis, 2012

Ukázka ze hry
https://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/ucho.mp3
Ukázka z filmu

Inspirující myšlenky...

Mlok disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit. Mlok dovede číst, ale jenom večerníky novin. Zajímá se o tytéž věci jako průměrný Angličan a reaguje na ně podobným způsobem, to jest ve směru ustálených, obecných názorů. Jeho duševní život – pokud lze o nějakém mluvit – pozůstává právě z představ a mínění toho času běžných. Jeho inteligenci není naprosto třeba přeceňovat, neboť v žádném ohledu nepřekračuje inteligenci průměrného člověka našich dnů.
Karel Čapek, Válka s mloky