lidojediTato první rozhlasová hra úspěšné autorské dvojice Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše doslova „ugriluje vaše sny“. Tedy především sny o láskyplné a sluníčkové energii mezi lidmi. Kdepak. Zvrhlost vládne světem a ač se tady nedějí žádné hrůzy – alespoň ne slovně nebo fakticky, v jemných náznacích, kdy jsou ty pekelné okamžiky citlivě „přeskočeny“ – je to psychologický masakr.

A vážně tady půjde o člověčinu.
Hra totiž začíná příjemným hlasem Tatiany Vilhelmové, která přijímá poněkud zvláštní kompliment od zákazníka a přijímá ještě zvláštnější objednávku. Cateringová agentura Mlsný Jack totiž slibuje v diskrétnosti uspořádat jakoukoliv gastronomickou parádu. Jenže tady vyvstává problém a ihned poté, co se společníky firmy dohodnou, že zakázku nevezmou, napadne jehoho z nich geniální nápad.
Když ten kšeft nevezmeme, zkrachujeme… když ho vezmeme, můžeme dělat večírky leda tak někde ve Valdicích…

Jan Dolanský a Oldřich Vlach jsou mistrní rozhlasoví herci a věříte jim každé slovo.  
Tím se roztáčí podivuhodný tragický kolotoč, z něhož už v určité fázi nelze vystoupit. Co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze, to je syrový odraz dnešní společnosti.

Můžete se bát příjemně, doma, v posteli…
Ještě lepší je však Oldřich Kaiser v roli na marihuaně ujetého faráře, který vlastně už nemá co ztratit. Ubalené cigarety má v hrnečku u Panenky Marie a jednotlivé scény ho zastihují v nejrůznějším rozpoložení. Pohled do života osamělého života faráře, kterému do nedělní školy nepřišel nikdo a do kostela chodí pár kousků… je sám o sobě fascinující. Zejména proto, jak tyto zkraje monology Oldřich Kaiser zahrál, doprovázen úžasným zvukovým doprovodem, který není vtíravý, je to jen meluzína, studeno a plíseň. Prostě konec září se vším, co k němu patří.

Dvě dějové linie, tedy podivný kšeft Mlsného Jacka a poněkud ponurý život faráře se spojují v jedné deštivé noci. A spojují se tak, jak se se na ponuré prostředí, plískanici a zimu sluší a patří.

Jaroslav Rudiš je známý především jako autor filmového zpracování komiksu Alois Nebel a je nositelem Ceny Jiřího Ortena a Magnesia Litera.  Je autorem několika románů, píše i české a německé rozhlasové hry a divadelní scénáře.
Petr Pýcha učí na gymnáziu a zabývá se literární publicistikou, píše fejetony a povídky, chystá povídkovou knihu.  Napsal také několik divadelních her.

Jako autorská dvojice píší divadelní adaptace a LIDOJEDi je jejich první počin. Milí pánové, jestli TOHLE je prvotina – převelice se těším na činy další…

Zvuková ukázka
https://www.radioservis-as.cz/katalog/zbozi.php?detail=2317
Vydal Radioservis, vydavatelství Českého rozhlasu, 2012, www.radioservis-as.cz


Myšlenky z knih

V 19. Století, kdy maloměšťáci začali imitovat noblesu, snažili se mluvit vzdělaně. Ovšem nemajíce vzdělání. A snažili se chovat vychovaně, nemajíce vychování. Imitovali. Proto byli tak přepjatí. Považovali za vulgárnost ledacos, co se ani v nejvyšších kruzích za vulgární nepovažovalo. To se zachovává u mnoha lidí dodnes... Druhý extrém ovšem je, že zase mnoho lidí mluví hrubě a vulgárně a sprostě, aby jaksi zdůraznili svou lidovost. Vykládají si mylně lidovost, jako si tamti vykládali mylně dobré mravy... Ano, souhlasím, kultura naší řeči hodně upadla. Obludná zdeúřední slova, která si vymýšlejí docela zbyteční lidé bez jazykového citu, zamořila noviny, úřední spisy i korespondenci, ba i ústní projevy.
Jan Werich