lidojediTato první rozhlasová hra úspěšné autorské dvojice Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše doslova „ugriluje vaše sny“. Tedy především sny o láskyplné a sluníčkové energii mezi lidmi. Kdepak. Zvrhlost vládne světem a ač se tady nedějí žádné hrůzy – alespoň ne slovně nebo fakticky, v jemných náznacích, kdy jsou ty pekelné okamžiky citlivě „přeskočeny“ – je to psychologický masakr.

A vážně tady půjde o člověčinu.
Hra totiž začíná příjemným hlasem Tatiany Vilhelmové, která přijímá poněkud zvláštní kompliment od zákazníka a přijímá ještě zvláštnější objednávku. Cateringová agentura Mlsný Jack totiž slibuje v diskrétnosti uspořádat jakoukoliv gastronomickou parádu. Jenže tady vyvstává problém a ihned poté, co se společníky firmy dohodnou, že zakázku nevezmou, napadne jehoho z nich geniální nápad.
Když ten kšeft nevezmeme, zkrachujeme… když ho vezmeme, můžeme dělat večírky leda tak někde ve Valdicích…

Jan Dolanský a Oldřich Vlach jsou mistrní rozhlasoví herci a věříte jim každé slovo.  
Tím se roztáčí podivuhodný tragický kolotoč, z něhož už v určité fázi nelze vystoupit. Co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze, to je syrový odraz dnešní společnosti.

Můžete se bát příjemně, doma, v posteli…
Ještě lepší je však Oldřich Kaiser v roli na marihuaně ujetého faráře, který vlastně už nemá co ztratit. Ubalené cigarety má v hrnečku u Panenky Marie a jednotlivé scény ho zastihují v nejrůznějším rozpoložení. Pohled do života osamělého života faráře, kterému do nedělní školy nepřišel nikdo a do kostela chodí pár kousků… je sám o sobě fascinující. Zejména proto, jak tyto zkraje monology Oldřich Kaiser zahrál, doprovázen úžasným zvukovým doprovodem, který není vtíravý, je to jen meluzína, studeno a plíseň. Prostě konec září se vším, co k němu patří.

Dvě dějové linie, tedy podivný kšeft Mlsného Jacka a poněkud ponurý život faráře se spojují v jedné deštivé noci. A spojují se tak, jak se se na ponuré prostředí, plískanici a zimu sluší a patří.

Jaroslav Rudiš je známý především jako autor filmového zpracování komiksu Alois Nebel a je nositelem Ceny Jiřího Ortena a Magnesia Litera.  Je autorem několika románů, píše i české a německé rozhlasové hry a divadelní scénáře.
Petr Pýcha učí na gymnáziu a zabývá se literární publicistikou, píše fejetony a povídky, chystá povídkovou knihu.  Napsal také několik divadelních her.

Jako autorská dvojice píší divadelní adaptace a LIDOJEDi je jejich první počin. Milí pánové, jestli TOHLE je prvotina – převelice se těším na činy další…

Zvuková ukázka
https://www.radioservis-as.cz/katalog/zbozi.php?detail=2317
Vydal Radioservis, vydavatelství Českého rozhlasu, 2012, www.radioservis-as.cz


Inspirující myšlenky...

Rozdíl mezi udavačem v té větší kleci (na území Československé socialistické republiky) a udavačem v kleci malé (na hradě plném bláznů) byl však značný. Udavači ve větší kleci dělali všechno pro to, aby zůstali utajeni, zatímco o udavačích uvnitř malé klece se všeobecně vědělo, oni sami se tím chlubili a nikdo se tím netajil. Dokonce se s tím dalo počítat. I kalkulovat. S udavači se dalo docela šikovně manipulovat.
Vladimír Škutina, Prezidentův vězeň