klabzubova jedenactka bassMistrovství světa ve fotbale začne za chvíli. Bez naší účasti, jak smutné pro fanoušky i aktivní hráče této hry. Tak aby nebylo jenom smutno, lze si jednotlivá utkání vylepšit i jinak. Máme totiž jednu slavnou jedenáctku, která už nějakých pár desetiletí vítězí na všech hřištích v Evropě i za mořem. Pohádkovou jedenáctku.

Klapzubovu jedenáctku (vyprávění o nejslavnějším fotbalovém mužstvu) napsal Eduard Bass v roce 1922,
tedy před víc jak devadesáti lety. Pokud bychom ji měli zařadit do nějaké škatulky, rozhodně by patřila do oddělení humoristických pohádek pro dospělé. Sází na sportovního ducha a národní notu. Známe ji dobře i teď, po těch letech, při každém velkém sportovním klání to zažíváme – však si vybavte, co se děje pokaždé mezi fanoušky kolem sportovních soupeření nejen ve fotbale, jak jsme všichni Češi, a když se daří, pak ještě hrdí Češi, jak fandíme a gratulujeme si, plácáme se po ramenou, že jsme „to“ vyhráli.

A přesně na tuto notu hraje Eduard Bass. Starý Klapzuba postaví ze svých jedenácti kluků neporazitelný tým a dobývá Evropu. Všichni mu fandí, všichni ho obdivují. A on? Trénuje své syny a snaží se je vést ke skromnosti, protože moc dobře ví, že pýcha předchází pád.

Tato pohádka o československém snu (vyhrávat všechna utkání po celé Evropě i v celém světě) se dočkala řady zpracování.
V rozhlase v roce 1935 došlo na její první dramatizaci. Následoval celovečerní film Ladislava Broma, na kterém se asi povedl jen jeden bod – obsazení role starého Klapzuby Theodorem Pištěkem. Toto zpracování je jasným důkazem toho, že některé scenáristické úpravy literárního textu mohou dílu jenom uškodit a vlastně mohou celý příběh naprosto přeonačit. Ani další pokus o filmové zpracování se dvakrát nevyvedl, takže rozhlasové dramatizace v jeho ztvárnění mají jednoznačný prim. Po té první brněnské dramatizaci přišly další: 1953 (J. Horčička poprvé se ujímá textu), 1971 (ukázka z románu v podání J. Adamíry), 1979 (dramatizace J. Z. Nováka), 1990 (dvoudílná dramatizace J. Horčičky.
 
Vraťme se k onomu šestidílnému seriálu z roku 1953.
Bohužel se nedochoval celý, neboť byl přestříhán o dvacet let později na třídílný, nicméně jeho kvalita je nesporná. Příběh slavné jedenáctky zde vypráví Karel Höger. Jeho nadšení, chuť do hry, zklamání z prohry, to vše na nás přímo valí z rádia. A to vše nádhernou zvučnou čistou češtinou. Zdá se, že posloucháte muzikál o fotbale. Tak lahodně zní interpret. Díky němu i absolutní odpůrci kopané nemohou zůstat lhostejní a po téhle „náloži“ si fotbal jistojistě také zamilují.

Díky Karlu Högrovi a přísné režisérské ruce Jiřího Horčičky máme v rozhlasovém archivu (a teď i na CD) jedinečný poklad – a také důkaz, že rozhlasové dramatizace u nás umíme na jedničku, neboť s léty nestárnou, ale zrají!

Ukázka:
https://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/klapzubova.mp3

Klapzubova jedenáctka / Eduard Bass / Interpret: Karel Höger
Režie: Jiří Horčička / Stopáž: 68 minut 04 vteřiny
Vydavatelství: JAZZ Music, s. r. o. ve spolupráci s Radioservisem, a. s., 2013


Inspirující myšlenky...

Člověk staví domy, protože žije, ale píše knihy, protože ví, že je smrtelný. Bydlí v tlupách, protože je tvor stádní, ale čte, protože ví, že je sám. Četba je pro něj společníkem, který nezabírá místo žádnému jinému, ale jehož by ani žádný jiný společník nedokázal nahradit. Neposkytuje mu žádné definitivní vysvětlení jeho údělu, ale splétá hustou síť jeho spolčení se životem. Nepatrná a skrytá spřažení, která vypovídají o paradoxním štěstí žít, přestože ukazují tragickou absurditu života. Takže naše důvody, proč čteme, jsou stejně podivné jako naše důvody, proč žijeme. A nikdo není oprávněn požadovat od nás, abychom se mu z tohoto soukromí zpovídali.
Daniel Pennac v knize Jako román