ANDERLE LASKA ZA LASKU

Po dlouhá léta (od roku 1997) patřilo vyprávění Jiřího Andrleho k mým oblíbeným. Byly to nesmírně příjemné večery u čaje a povídání malíře o jeho dětství a časech dávno minulých. Nenapodobitelným hlasem nám přinášel pokoj a tiché úsměvy i se svým papouškem. Od té doby jsem si ho mnohokrát pouštěl ze záznamu a vždy mě mile překvapil, nikdy nebyl stejný.


O to víc těší, že vyprávění lze sehnat nejen v knižně-papírové podobě, ale také jako audioknihu, což zvlášť doporučuji na dlouhé cesty autem.
Zatím vyšly vzpomínky akademického malíře a grafika na dvou CD a nyní se můžeme začít do knihy, dokonce s exkluzivním obrazovým doprovodem.
Vzpomínky Jiřího Anderleho jsou stále pravidelně vysílány na stanici ČRo Dvojka.

Jiří Anderle (*1936)
je akademický malíř a grafik. Vystudoval AVU. Styl jeho kresby grafiky se vyhraňoval v době profesionálního působení v Černém divadle, se kterým sjezdil skoro celý svět jako technik i herec. Známý, zejména v zahraničí, začal být v polovině 60. let. V letech 1969–73 působil na VŠUP jako asistent Zdeňka Sklenáře a Jiřího Trnky.
Jako všestranně múzický člověk je kupříkladu také bubeníkem kapely Grafičanka a autorem, hercem i hudebním redaktorem oblíbeného rozhlasového pořadu Láska za lásku. V roce 2006 byl vyznamenán Medailí Za zásluhy III. stupně.


Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic