loutkar gaarder reiterova slunce
Je to něco, jako by se to šířilo ve všeobecném povědomí, že se čas od času objeví na různých, zcela odlišných místech, jiným lidem zcela stejný nápad. Není to ani z jedné strany plagiátorství, jen zajímavá shoda. Nyní se nápad s návštěvou pohřbů neznámých lidí, a tím zmírnění pocitu vlastní osamělosti, objevil u světoznámého spisovatele a u začínající autorky.

Myšlenky z knih

Obecné školy mají být i v tomto ohledu prvním průkopníkem myšlenky, že kdo dovede trýznit zvířata, že stejně může se zachovat vůči člověku. V této výchově děje se však pravý opak. V obecných, měšťanských i nižších středních školách jsou žáci nabádáni ku zakládání sbírek hmyzu, aniž ve většině případů bylo by poukazováno na ono trápení ubohých brouků a motýlů, kteří zaživa napíchnuti jsouce na špendlík, pozvolna hynou. Viděl jsem již kolikrát v okolí Prahy na výletech, jak tato nadějná mládež chytá vše, co se hýbe a co leze. Od hmyzu přechází se pak k menším zvířatům a mládež dělá si, nikým nevyzvána, pravou sbírku zkomolených myší, žab a ptáků. Po sklizni viděti lze na polích v okolí Prahy sta hochů, kteří vymýšlejí si všemožné zábavy s chycenými myškami. Točí jimi, uvázanými za ocásek na niti, po celou dobu, dokavad osudný los na jinou nepadne. Nechci ani mluviti o anatomických pokusech, ať s myškami, či se žabami; vše to budí jistě v každém myslícím člověku odpor.
Jaroslav Hašek: Odstraňte bolest!