jirovec madal

Pokaždé, když rozkvetou kaštany, si na ty verše vzpomenu. Nemyslím na slova J. Bodláka či Demla, myslím vždycky na verše S. K. Neumanna, ze sbírky Kniha lesů, vod a strání, vyd.1914. Bylo to před vyhlášením války, nebo po ní? Nevím. Uvádím to datum pro upřesnění doby, kdy báseň vznikla, protože je to důležité.


S. K. Neumanna nám komunisti zhnusili, on přitom patřil k těm sedmi spisovatelům, kteří veřejně odmítli Gottwaldovo vedení a byli ze strany vyloučení…
Po těch letech už je vlastně skoro jedno, jaké jméno měl ten, kdo ty verše napsal – závěrečná slova básně Kaštan považuju dodnes za skvělá, odvážná a po těch letech dokonce za nadčasová.
Nebudu vám opisovat celou báseň, (formou sonet) ani si ověřovat svou paměť, myslím, že poslední sloka je nějak takhle:

…kdes v aleji či sadě, kde se stmělo,
tak jeho květy bíle náhle vzplanou,
že dívku čekáš, jež ti nese tělo.

Jak přesné to je! Čas „jinošství mého“ to vystihuje tak, že na chvíli znovu cítím to bouření, víření štáv, které mi kolem šestnácti zaplňovalo (zatemnilo?) mozek. Vidím bílé nohy, které ještě zvýrazňuje tmavý klín, a nic dalšího už mě nezajímá. Už nepohlédnu pořádně na květ kaštanu, abych si uvědomil jeho něhu, rozevlátost, stupně, složitost a barvy. Ne, chci jen jedno a to budu za chvíli mít. Na květy, básně a tak, bude čas potom, přesněji – mezi tím.

Tak a už se zas vracím zpátky – dřevo kaštanu – jírovce je měkké, a patří u nás k nejsvětlejším. A mnohdy v něm najdete zvláštní, i erotické kresby a zvlášť vyniknou po namoření….

patricny jirovec

Martin Patřičný
relief, kaštan – jírovec, výška 35 cm, kaštan – jírovec, mořená kresba.
Těla stromů (cyklus)

KAŠTAN / S.K. NEUMANN

Hle, dárce stínu velmi shovívavý.
A nadevšecko milující děti, jimž úrodu svých měkce oblých snětí pro hru i zdobu střásá z mocné hlavy.

Má kypící a houževnaté zdraví, a selsky rozložen, se nechce chvěti; byt’ nemohl iprudce zavoněti, cos hlubokého jeho červen praví.

Když po západu vlažné ticho voní a vlažným vzduchem slzy štěstí kanou v kraj milostný, jenž cikádami zvoní,

kdes v aleji či v sadě, kde se stmělo, tak jeho květy bílé náhle vzplanou, že dívku čekáš, jež ti nese tělo.

S.K.Neumann / sb. Kniha lesů vod a strání

Ve skrytých poupatech se rodí cudné tvary, proud barev mladistvých již čeká v pupenech; by v tělech roznítil nám sladce tajné žáry, na každé haluzi sejitří vonný dech.

To dekor slavnostní se pro dny snubní staví, pro hříčky milostné se stelou koberce… Jak lačné kalichy své vztyčujeme hlavy a vůně omamná nám stoupá ze srdce.