jirovec madal

Pokaždé, když rozkvetou kaštany, si na ty verše vzpomenu. Nemyslím na slova J. Bodláka či Demla, myslím vždycky na verše S. K. Neumanna, ze sbírky Kniha lesů, vod a strání, vyd.1914. Bylo to před vyhlášením války, nebo po ní? Nevím. Uvádím to datum pro upřesnění doby, kdy báseň vznikla, protože je to důležité.


S. K. Neumanna nám komunisti zhnusili, on přitom patřil k těm sedmi spisovatelům, kteří veřejně odmítli Gottwaldovo vedení a byli ze strany vyloučení…
Po těch letech už je vlastně skoro jedno, jaké jméno měl ten, kdo ty verše napsal – závěrečná slova básně Kaštan považuju dodnes za skvělá, odvážná a po těch letech dokonce za nadčasová.
Nebudu vám opisovat celou báseň, (formou sonet) ani si ověřovat svou paměť, myslím, že poslední sloka je nějak takhle:

…kdes v aleji či sadě, kde se stmělo,
tak jeho květy bíle náhle vzplanou,
že dívku čekáš, jež ti nese tělo.

Jak přesné to je! Čas „jinošství mého“ to vystihuje tak, že na chvíli znovu cítím to bouření, víření štáv, které mi kolem šestnácti zaplňovalo (zatemnilo?) mozek. Vidím bílé nohy, které ještě zvýrazňuje tmavý klín, a nic dalšího už mě nezajímá. Už nepohlédnu pořádně na květ kaštanu, abych si uvědomil jeho něhu, rozevlátost, stupně, složitost a barvy. Ne, chci jen jedno a to budu za chvíli mít. Na květy, básně a tak, bude čas potom, přesněji – mezi tím.

Tak a už se zas vracím zpátky – dřevo kaštanu – jírovce je měkké, a patří u nás k nejsvětlejším. A mnohdy v něm najdete zvláštní, i erotické kresby a zvlášť vyniknou po namoření….

patricny jirovec

Martin Patřičný
relief, kaštan – jírovec, výška 35 cm, kaštan – jírovec, mořená kresba.
Těla stromů (cyklus)

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky