hrncir svatopluk portret

Svatopluk Hrnčíř
(*21. 5. 1926, Lázně Bělohrad - †4. 9. 2014, Jičín)

Vyučil se knihkupcem, absolvoval reálné gymnázium (1945), Státní knihovnickou školu (1947) a v letech 1948-1986 byl redaktorem Junáka, Vpředu, Ohníčku, Pionýra, Větrníku a opět Ohníčku. Redigoval Slovíčko (přílohu Svobodného slova) a přispíval i do dětské přílohy Práce.

Publikoval v Junáku, Vpředu, Ohníčku, Pionýru, Větrníku, Mateřídoušce, Sluníčku, Pionýrských novin, Sedmičky pionýrů, Čtyřlístku, Kometě, Svobodném slovu, Práci, Bělohradských listech (pouze zde texty určené dospělým).

Psal rozhlasové pohádky. Převyprávěl pět dílů Burroughsova Tarzana (1990-1991), jazykově upravil Troskova Vládce mořských hlubin (1969), inicioval a doslovem doplnil knižní vydání prvé verze Sekorova Ferdy Mravence (1969).

Napsal scénáře k asi čtyřiceti obrázkovým seriálům. Jednak podle předloh E. A. Poea (Zlatý brouk, Ohníček 1965), J. M. Trosky (Vládce mořských hlubin, Paprsky života a smrti, Kapitán Nemo, Větrník 1968-1970), E. Talbotové (Ostrov Černého Petra, Pionýr 1970-1971), A. C. Doyla (Musgraveský rituál, Mrzák, Voják bílý jako stěna, Pes baskervillský, Pionýr 1971-1973, Modrý rubín, Ohníček 1987), Julese Verna (Vesnice ve vzduchu, Ohníček 1985) a Roberta Krafta (Ostrov v Sargasovém moři, Ohníček 1987), jednak podle vlastních námětů: vůbec první Slávkova družina (Pionýr, 1955), Tři kluci a Madona ( Větrník 1969, nově Kometa 1989), Tři kluci a krokodýl (Kometa 1990), Tři kluci a šifra (Kometa 1991), Tři robinzoni (Větrník 1969), Srub v Bílém údolí (Svobodné slovo 1972), Klíč k majáku (Pionýr 1974), Tajemství majáku (Pionýr 1974-1975), Země Zet (KPK 1990), Tajuplný kufr (Čtyřlístek 1991), Robinzon Robin (Práce 1994-1995), Ostrov draků (Čtyřlístek 1999), Adélka a Zelíčko (Sluníčko 2004-2005), Případy detektiva Preclíka (Čtyřlístek od roku 2005). Celkem 49 dílů mají jeho příhody dětí potkávajících vynálezce Semtamťuka (Čtyřlístek 1969-2004). Knižně některé tyto komiksy vyšly co součást publikací Eldorádo kreslených příběhů (Albatros, Praha 2001), Velká kniha komiksů z časopisů Větrník a Pionýr (BBart, Praha 2002) a Velká kniha komiksů – Jozef Schek (BBart, Praha 2003).

Ve dvaceti debutoval v Junáku sci-fi povídkou O pěších junácích aneb Nedej zahynouti nám…, v časopisech pak publikoval na 200 dalších povídek plus přes dvacet delších příběhů na pokračování: Případ s Marťanem, Raketa plná pomerančů, Ztratil se král Hahaha (rozhlasová dramatizace 1966), Glóbus cestovatele Pampiliona, Družina Čiklíček, Podivný kluk, Šifra ztraceného muže, Tajemství starého indiána, Poklad ospalého papouška, Země kapitána Kroka (podle komiksu Země Zet) aj.

Svatopluk Hrnčíř – Semtamťukovi se nepodobám
Hrnčíř Svatopluk

 

hradistske slunicko
Do téměř zaplněného kina Hvězda přišlo na tři sta malých výtvarníků a literátů, aby vyslechli verdikt poroty a ti nejlepší převzali svá ocenění. Bylo uděleno 35 cen, do literární soutěže pro děti Píšu povídky, píšu básně přispělo 118 mladých autorů...

hned-vedle-bila-barva-mrackuDruhé anglicko-české vydání básnické sbírky nadaného 15letého básníka Hanuše Hachenburga, který zahynul v plynové komoře ve 14 letech. Hanušovy verše oslovily chlapce a děvčata z Gymnázia Přírodní škola, kteří je ve spolupráci s nakladatelstvím Baobab a Marií Rút Křížkovou v roce 2010 vydali knižně.

Nejen u nás, ale i na Slovensku se pořádají různé aktivity na podporu čtenářství. S jednou z nich – akcí Čteme s Osmijankom, nás seznámí Miroslava Biznárová, ředitelka OSMIJANKO n.o. I ve čtvrtém, právě skončeném ročníku se prý potvrdilo, že „kdo rád čte, nikdy není sám“.

Myšlenky z knih

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby