bittnerova-cte

Na  pondělí 23. května od 19 hodin je připraveno autorské čtení povídek z kulturních serverů Totem.cz, Pismak.cz, Literra.cz a dalších tvůrců ve zvonici pražské Jindřišské věže. Hudební doprovod bude patřit kytaristovi a písničkáři Tomášovi Dvořákovi (https://bandzone.cz/tomcortes). K večeru uváděném Petulou Heinriche bude také patřit přednáška zajímavého cestovatele - můžete se těšit na besedu o Slovensku spojenou s promítáním autorských fotografií od Mgr. Anny Thomkové.

Pražská část festivalu Májový svět bude zakončena ve čtvrtek 26. května besedou o Karlu Hynku Máchovi v žižkovském Winetikvariátu (Štítného 30) od 19 hodin. V programu s názvem V Máchových stopách vystoupí Martina Bittnerová, autorka knih o životě českých spisovatelů, která na dvě zásadní otázky týkající se Máchy říká:

Jakou Máchovu cestu považujete za jeho nejodvážnější?
Nejodvážnější není podle mě to správné slovo, protože podobně, jako putoval on, putovaly desítky studentů a nejen v jeho generaci. Postavila bych tedy otázku jinak – jakou Máchovu cestu považuji já osobně za nejtěžší. Podle mého názoru to byla cesta (odchod) do Litoměřic. Opouštěl Prahu, v níž prožil celý svůj dosavadní život. Nechal tu přátele, rodiče, a především těhotnou nevěstu. Na ní už mu v té době příliš nezáleželo, ale na dítěti ano. A samozřejmě ve chvíli, kdy se do Litoměřic přistěhoval, nemohl tušit, že se zde jeho životní cesta tak rychle skončí.

Proč vydal Mácha svůj Máj nakonec vlastním nákladem?
Pravé důvody věděl jenom Mácha. Každopádně jeho prvotinou se měli stát původně Cikáni, které v podstatě psal na objednávku knihkupce a nakladatele Martina Neureuttera. Jenomže zasáhla cenzura, a Cikáni zůstali v rukopise. Mácha proto usilovně pracoval na Máji a doufal, že s tímto dílem uspěje. V jednom dopise přitom letmo zmiňuje i možnost jeho publikace u Neureuttera. Zjevně z ní ale sešlo, Neureutter byl ostatně považován za hamižného člověka okrádajícího autory. Sám Mácha po vydání Máje píše ve svém dopise, že se na něj čeští knihkupci hněvají, protože se od nich nedal, a to uvádí doslova, ošidit. Nedejme se proto zmást představou romantického básníka povzneseného nade vším, Mácha uměl velice dobře počítat.  

Po tomto posledním pražském programu nastane buštěhradská etapa festivalu, a po ní budou maskota – čarodějnici Zubejdu hostit další místa jako Sedlčany, Černošice, Vlachovo Březí, Žebrák, Nová Včelnice a Vonoklasy.


Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii