festival spisovatelu

Festival spisovatelů obdrží "jen" 300 tisíc korun na rozdíl od 3,5 miliónů, které dostali v roce 2012. To je rozhodnutí grantové komise v čele s Jiřím Liškou, předsedou grantové komise na pražském magistrátu.  Zdůvodňuje se to tím, že festival nemá na Prahu a literární dění v Česku žádný dopad. V tomto bodě se shodujeme. I podle mne nepodporuje Festival spisovatelů českou literaturu a není významnou kulturní události, jak se snaží March a jeho tým lidem namluvit. Je to spíš naopak.

Nedá se ale říct, že rozhodnutí grantové komise je dané jen tímto důvodem. Ne, je to jen zástupný důvod. Ten skutečný vyplave na povrch časem, ale v podstatě jde to, že peníze potřebuje někdo jiný a jinde. Zdá se, že pan  March přestává mít po letech politickou podporu a tak končí i jeho největší sponzoři. Například  Pražská plynárenská. To napovídá vše.

O čem je Festival spisovatelů? Stručně řečeno, Michael March za nemalé státní peníze přiváží do Česka zahraniční autory, s kterými koná besedy.
Ve zkratce, ale i na delší povídání, je to vše. Navíc dlouhodobě existuje mezi literární veřejností neblahý pocit z vystupování pana Marche, který svým sebestředným postojem vyvolává kritické otázky o smysluplnosti jeho  projektu. Když k tomu připočítáme skoro rodinou Marchovou nadaci Festivalu spisovatelů, není se čemu divit. Samozřejmě, že svou roli hraje i závist, protože tak bohaté granty dostával v minulost od MK jen on. Stačí porovnat finanční částky, které dostávají české projekty, jež skutečně pro literaturu něco dělají. U jejich dotací je částka 300 tisíc opravdu výjimečná.
(viz MK dotace) Pokud jste tam nic nenašl, nedivte se, Mk velmi nerada svěřuje veřejnosti své aktivity.

Navíc celá produkce a směřování festivalu často s literaturou souvisí jen okrajově.
Jako je třeba chystaný projekt Festival spisovatelů v americkém Pittsburghu, který je ryze politickou akcí. Tam March neopomněl pozvat senátory, zástupce české Akademie věd a další osoby, mající vliv na přiklepnutí grantů. Kupodivu ale nepozval žádného skutečného českého literáta. (Sedláčka a Kriseovou, kteří se tam údajně objeví, nelze ani náhodou považovat za představitele českých autorů). Vypadá to, že March organizuje literární akce v duchu: dejte mi peníze a já vám předvedu literární snobárnu, která politicky podpoří vaše záměry.

Z toho je zřejmé, že kdyby March za ty peníze promyšleně natáčel rozhovory a dokumenty s autory, místo budování pochybného vlastního pomníku, byl by dopad mnohosetnásobně větší. Názory autorů si pak mohou vyslechnout ne stovky lidí jako v Praze, ale milióny po celém světě. Jenže být ředitelem festivalu s miliónovými dotacemi, sedět na pódiu a předvádět světu svou sebestřednost je něco jiného. Ono když odklidíme roští festivalu, nic jiného tam vlastně není.


Pod čarou
Co se týče skutečných cílů festivalu, není o nich na stránkách festivalu ani slovo. (6.3.2013 – http://www.pwf.cz) Citováno ze stránek projektu: "Stejně jako v minulých letech uvede autory zvučných jmen, ale zároveň upozorní na umělce, kteří v České republice zatím tolik známí nejsou. Snahou pořadatelů je umožnit kontakt spisovatelů a publika, a to prostřednictvím řady scénických diskuzí, autorských čtení a autogramiád; a poukázat na zásadní postavení slova a literatury ve společnosti. Cílem je ukázat mladé generaci, že existence národů není samozřejmá a jak dodává Michael March, „udělat první krůček na cestě k porozumění tomu, co se ve světě skutečně děje".
Tomu se říká syndrom obdivuhodného, nicneříkajícího blábolu.