dvorakova julie

Spisovatelka Petra Dvořáková slaví se svou nejnovější knihou Julie mezi slovy jeden  úspěch za druhým. Kniha, kterou vydává nakladateklství Host, je součástí katalogu Nejlepší knihy dětem 2013. V dubnu 2014 převzala Cenu učitelů za přínos k rozvoji dětského čtenářství, jež vzešla z celostátní ankety „SUK – Čteme všichni“.
V roce 2014 získala Zlatou stuhu za nejlepší knihu pro děti a mládež. V roce 2016 byla kniha přeložena poprvé do cizího jazyku - slovinštiny.

Vybrané ilustrace z knihy jsou součástí putovní výstavy v Městské knihovně v Praze.

Petra Dvořáková také připravila pro žáky základních i středních škol besedy.
Pro děti prvního stupně besedu s Julií mezi slovy. Pro starší děti a středoškoláky vznikla beseda Nebezpečná anorexie, která rámcově navazuje na druhou autorčinu knihu Já jsem hlad.
Knižní vydání Julie mezi slovy doplňuje také projekt, internetový Vofukovník, který se stal nejen zdrojem zábavy, ale také linkou důvěry pro děti. Jménem hlavní hrdinky knihy jej spravuje sama autorka Petra Dvořáková.

Petra Dvořáková (nar. 1977)
vystudovala střední zdravotnickou školu a poté filozofii na Masarykově univerzitě v Brně. Krátce pracovala jako anesteziologická sestra. Nyní pracuje jako publicistka, copywriterka a autorka na volné noze. Do povědomí veřejnosti vstoupila svou první knihou Proměněné sny, za kterou v roce 2007 získala cenu Magnesia Litera.  V roce 2009 vydala svou druhou knihu Já jsem hlad s podtitulem „Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši“. Její nejnovější knihou je kniha pro děti Julie mezi slovy (2013).


Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby