horejsi jindrich basne
Díky velkorysému daru paní Jiřiny Hořejší získal PNP pro své sbírky další cenný materiál.

Paní Hořejší věnovala Památníku svou vlastní knihovnu a knihovnu po svém otci básníku Jindřichu Hořejším, dále pak jeho doklady, rukopisy a pracovní materiály, tisky, výstřižky, fotografie apod.
Podstatnou část akvizice tvoří čtyři olejomalby Toyen, Štyrského a Čapka. Konkrétně se jedná o dvě díla Josefa Čapka – Předměstské zahradnictví II. (1922) a Hvězdy I. (1936), jeden obraz Jindřicha Štyrského s názvem Smrt Orfeova (1931) a dílo Přezimování (1934) od Toyen.

Jindřich Hořejší (*1886 Praha – †1941 Praha) byl český básník a překladatel z francouzštiny, autor sbírek Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník a Den a noc Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. PNP má ve svých sbírkách od roku 1966 již 24 kartonu tohoto básníka a díky daru Jiřiny Hořejší přibudou další 4 kartony.

Jiřina Hořejší (*1932 Praha) dcera Jindřicha Hořejšího, je historička umění, bývalá vědecká pracovnice Ústavu dějin umění ČSAV a redaktorka časopisu Umění.

Ladění / František Halas
1937-1941

Památce Jindřicha Hořejšího

Slova
Taková těžká těžší vzletu vrány
taková mračná někdy jsou

počinek hořký darovaný
kterousi sudbou nedobrou

Lehká ba lehčí slzy na krajíčku
ale i z těch si vybrat smím
takový verš však na pentličku
přiráží dvířka tajemstvím

Plná plná plnější jsou ticha
křehčejší v tůni okřehku
ale ať báseň sama si je smíchá
poslední první i ta z prostředku

Jednou i nechtě musíš jíti
a vydat počet z útrap svých
pak za slavného čepobití
rázem se zbavíš nepravých

xxx

Bílá / Jindřich Hořejší

očím a srdci a smyslům jsi zasvítila,
obláček bílý,
který si oči a smysly a srdce na nebi vyprosily,
aby jim dolů na zem spad
pro jejich čistý a krásný hlad.

Bílá jsi ležela v zeleni, jak prostřel ji les,
na skráni
svatozář lásky a oddání,
v očích sen modravých rájů,
v úsměvu hlubinu
stříbrných tajů.

Den a noc, 1931


Podobné články

Myšlenky z knih

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví