knihovny-zname-nezname-kotyk-ludvik

Premiéra:
Městská knihovna Praha, úterý 6. 6. 2017, 19 hodin, Mariánské náměstí, Praha 1

Cesta od znovuobjevení strukturalismu přes vyhazov z Ústavu české literatury k focení Bohumila Hrabala, hrobů českých spisovatelů a zpět k literární vědě. Osmý díl cyklu Knihovny známé i neznámé – Filmy, které v televizi neuvidíte. ČR 2017, 46 minut. Besedu s Milanem Jankovičem, Petrem Kotykem a Bedřichem Ludvíkem moderuje Vladimír Hendrich.

Knihovny známé i neznámé VIII – Filmy, které v televizi neuvidíte. Archivář Petr Kotyk a režisér Bedřich Ludvík natáčejí knihovny zajímavých osobností. Projekce snímků s lektorským úvodem a besedou.

JANKOVIC KNIHIOVNY

gagarin prvni clovek vesmir
Když 12. dubna 1961 vyletěl do vesmíru první člověk sovětský kosmonaut Jurij Gagarin (9.3. 1934 – 27.3. 1968), byl šokován doslova celý svět. Historický let byl odstartován z kosmodromu Bajkonur a trval 108 minut. Protože raketa vynesla modul výše než se předpokládalo, přistál Gagarin (s padákem) asi 300km před vypočteným místem.

Návštěva-byla-na-roztrhání
Letošní andersenovské Nocování v kostomlatské knihovně bylo oproti předcházejícím ročníkům přece jen trochu jiné. K 18 dětským nocležníkům přibyla ještě milá návštěva - 4 pracovníci Velvyslanectví Dánského království v čele se zástupcem velvyslance panem Perem Brixenem.

jirotka saturnin kniha
U příležitosti 105. výročí narození významného českého spisovatele a ostravského rodáka Zdeňka Jirotky (*1911 †2003), tvůrce kultovního románu Saturnin, odhalí okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu v den jeho narozenin 7. ledna při západu slunce v 16:02 hodin pamětní desku tomuto spisovateli. 

Seznam článků v kategorii...

Inspirující myšlenky...

Filmům zpravidla schází tajemství, tato nezbytná složka každého uměleckého díla. Scenáristé, režiséři i producenti dbají velmi pečlivě na to, aby neporušili náš klid, a proto okno filmového plátna, které vede do osvobozujícího světa poezie, nechávají zavřené. Raději nás nutí zamýšlet se nad náměty, jež by mohly tvořit pokračování našeho všedního života, opakují tisíckrát tutéž zápletku, nebo nám dávají zapomenout na těžké hodiny každodenní práce. A toto všechno samozřejmě s požehnáním navyklé morálky, vládní i mezinárodní cenzury – s naprosto dobrým vkusem a s kořením bílého humoru i s jinými prozaickými imperativy reality.
Luis Buňuel, Do posledního dechu