medek pavel

Pavel Medek (3.1. 1952 – 2.2. 2015) od 80tých let, kdy začal překládat, má na kontě více než stovku knih, převážně detektivek a scifi.  Detektivky tzv. drsné školy patřily mezi jeho nejoblíbenější. Z nich vyniká překlad detektivních povídek Raymonda Chandlera Vyděrači nestřílejí.

K dalším vynikajícím překladům patří román Roberta A. Heinleina Dveře do léta, ale také knihy Poula Andersona, Henryho Kuttnera, Roberta Blocha, A. E. van Vogta, Lloyda Alexandera a dalších.

Patřil mezi výtečné znalce scifi literatury. Je známý jako překladatele knížek J. K. Rowlingové o Harrym Potterovi. Přeložil 3., 5. a 6. díl, jeho bratr Vladimír zbývající tři.
Jeho scifi sborník "To nejlepší z Black Mask", vyšel v roce 2015.

V roce 2011 získal (spolu s Vladimírem Žďánským) v 17. ročníku udílení Cen Františka Filipovského cenu Jednoty tlumočníků a překladatelů za mimořádnou kvalitu překladu a úpravy dabovaného audiovizuálního díla za Vojenský soud se vzbouřenci z lodi Caine amerického režiséra Roberta Altmana.

Pavel Medek zemřel ve věku 63 let.

.

Inspirující myšlenky...

Historický román není odborná příručka, ale na druhou stranu není možné současného hrdinu převléknout z džínů do brnění a myslet si, že tak se historický román píše. Lidé dříve jinak mysleli, měli jiné hodnoty, zkušenosti, existovala jiná struktura společnosti, a to vše se musí v příběhu odrazit. Proto se vždycky snažím o co nejdokonalejší kulisu, aby se čtenář prostřednictvím příběhu opravdu přenesl do středověku. Formální stránce psaní přikládám nesmírně veliký význam. Co se týká hrdinů, všechny příběhy spojuje postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, královského prokurátora a správce hradu Bezděz. Tahle postava je samozřejmě vymyšlená, neboť z poloviny 13. století, kdy se příběhy odehrávají, máme dochováno jen minimum pramenů, v nichž by se objevovala jména královských úředníků. Skutečné soudní protokoly se objevují až o dvě stovky let později. I když je samozřejmě jméno mého literárního hrdiny fiktivní, snažím se, aby vystupoval tak, jak by člověk v jeho postavení opravdu ve středověku jednal. Ale znovu opakuji, jde o román, nikoli o historickou studii. Pokud autor vytvoří literárního hrdinu a čtenáři ho přijmou, pak automaticky má vůči svým čtenářům určitou odpovědnost. Stejně jako je nemyslitelné, aby Vinetou lhal, tak ani můj Oldřich z Chlumu nemůže ustoupit zlu, nemůže utéct z boje a nemůže být nevěrný své manželce Ludmile. Historickou detektivku považuji tak trochu za pohádku pro dospělé. Základní atributy jsou totiž stejné. Dobro bojuje se zlem a nakonec zvítězí. V tom vidím velikou přednost beletrie, protože skutečná historie je někdy krutá a často i smutná, ale spisovatelé by měli dávat lidem radost a víru.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik