digitalizace knih

Národní knihovna Norska digitalizuje od roku 2006 všechny knihy. Ukončení první fáze má být v roce 2020. Podle stávajícího zákona, veškerý publikovaný obsah, ze všech norských médiích, musí být uložen v National Library of Norway.


Do roku 2012 stihly instituce digitalizovat 350 tisíc novinových vydání, 235 tisíc knih a 240 tisíc stránek rukopisů.
Následovně pomocí cloud computingu zpřístupní všem uživatelům norské IP adresy knihy zdarma. Digitalizuje se jak autorský, tak volný obsah. (Knihy s volným obsahem budou přístupné na internetu všem)
Realizuje se tzv. digitální banka národní paměti. Papírové knihy se samozřejmě dál archivují.

V Česku je situace poněkud jiná. Zde  se dokonce lobuje za to, aby autorský zákon byl uvalen i na osiřelá díla.
Diskutovat o norském přístupu je asi naprosto zbytečné. Duchovní bohatství patří všem a mělo by být volně dostupné a to Norové pochopili.
Desítky let copyrightu na kdejaký knižní prd je cesta do pekel a otevírá skutečnou cestu pro devastaci literatury jako takové. (Tím nemyslím tuny příruček a stupidních kuchařek, kterým se říká knihy)

Otočte list: Prolobovaný copyright by měl platit 70 let, knihovny ale zatím mají právo nabízet osiřelá díla

Norská národní knihovna >> 

Národní knihovna Norska je plně automatizovaná a obhospodařuje kolem 41 500 beden s miliónem knih a půl miliónem mikrofilmů.

Inspirující myšlenky...

Všiml jsem si, že dítě vůbec nestačí na rozlehlý výpravný celek (jako je třeba obrázek města s množstvím domů, s různými architektonickými detaily, okapy, střechami a stříškami, povozy a lidmi). Všiml jsem si, že si z takových obrázků vždycky vybraly jednu nebo dvě věci, třeba docela nevýznamné, které ani nebyly pro obsah nějak typické, zkrátka takové, které jim padly do oka, ať už to byla jen žába nebo veverka, princezna nebo jak se někdo směje. A rychle otočily list, aby viděly, co je na dalším.
Stanislav Kolíbal o ilustrování Stromu pohádek