digitalizace knih

Národní knihovna Norska digitalizuje od roku 2006 všechny knihy. Ukončení první fáze má být v roce 2020. Podle stávajícího zákona, veškerý publikovaný obsah, ze všech norských médiích, musí být uložen v National Library of Norway.


Do roku 2012 stihly instituce digitalizovat 350 tisíc novinových vydání, 235 tisíc knih a 240 tisíc stránek rukopisů.
Následovně pomocí cloud computingu zpřístupní všem uživatelům norské IP adresy knihy zdarma. Digitalizuje se jak autorský, tak volný obsah. (Knihy s volným obsahem budou přístupné na internetu všem)
Realizuje se tzv. digitální banka národní paměti. Papírové knihy se samozřejmě dál archivují.

V Česku je situace poněkud jiná. Zde  se dokonce lobuje za to, aby autorský zákon byl uvalen i na osiřelá díla.
Diskutovat o norském přístupu je asi naprosto zbytečné. Duchovní bohatství patří všem a mělo by být volně dostupné a to Norové pochopili.
Desítky let copyrightu na kdejaký knižní prd je cesta do pekel a otevírá skutečnou cestu pro devastaci literatury jako takové. (Tím nemyslím tuny příruček a stupidních kuchařek, kterým se říká knihy)

Otočte list: Prolobovaný copyright by měl platit 70 let, knihovny ale zatím mají právo nabízet osiřelá díla

Norská národní knihovna >> 

Národní knihovna Norska je plně automatizovaná a obhospodařuje kolem 41 500 beden s miliónem knih a půl miliónem mikrofilmů.

Inspirující myšlenky...

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti