knihozrouti smolikova buchalova
Knížku Knihožrouti napsala talentovaná Klára Smolíková v rámci projektu SKIP Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka 2015/2016 a ilustrovala ji bohužel Bára Buchalová. Vyšla v dubnu 2016 a během května a června ji obdrželo 32000 prvňáčků. A to není ž tak dobrá zpráva, když si uvědomíme, jak malým čtenářům podsouváme nevkus a kýč v ilustraci. A přitom je v Česku tolik kvalitních ilustrátorů!

V knihovně se děje něco podivného! Paní Růžence, která zde pracuje, se ztrácí knihy. Do pátrání se pustí Aleš se Zorkou, dva zvědaví prvňáci. Stopují knihy v regálech, poslouchají rozhovory čtenářů, pozorují, co podezřelého se v knihovně šustne. Aby záhadu rozluštili, nechají se dokonce v knihovně zamknout.
Hravé vyprávění o čtení a tajemství ukrytém v temných koutech knihoven. Spolu s holčičkou Zorkou a jejím kamarádem Alešem by měli malí čtenáři objevovat, co se s námi děje, když zkrotíme písmenka a začteme se do příběhu. Opravdu lze knihu zhltnout a nezakuckat se? A neudusí se ten, kdo čte se zatajeným dechem? A proč knihy netlačí, když v nich ležíme?

Pokračování osudů Aleše a Zorky, teď už novopečených druháků, zavádí malé zvědavce do jemně nadsazeného prostředí, kde lidé kolem knih konají bohulibé dílo málem srovnatelné s činy fi lmového bibliobijce Flynna Carsena. Koneckonců ve městě, kde se čtenářství považuje za stejně přirozené jako dýchání, náruživě čte a k četbě vybízí nejen nový pan učitel, ale do stránek na chodbách fascinovaně hledí i puberťačky z osmičky či školník uvelebený za garáží. Opět se tím potvrzuje, jak záslužně literatura otevírá člověku hlubiny poznání – musí se však užívat se zdravým rozumem. Zkušená autorka vede v patrnosti, že když knihomola jeho záliba příliš pohltí, mohl by si uškodit, a proto oba detektivy provázené knihožroutským skřítkem Edou pověřuje úkolem vypátrat, kam se přes prázdniny ztratila školní knihovna i s jejich bývalou třídní.

 buchalova knihozrouti


Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)