brezinova lentilka pro-dedu

Spisovatelka Ivona Březinová představila na deseti školách svoji knížku Lentilka pro dědu Edu, která dětem přibližuje problematiku Alzheimerovy nemoci. Besedy měly mezi dětmi i učiteli tak velký úspěch, že spisovatelka toto turné zopakuje i na podzim.


„Na první pohled je tato knížka trochu šokující spojením tématu, kterým je Alzheimerova choroba, a tím, že je určena pro poměrně malé děti kolem šesti let.
Málokdy vyprávíme malým dětem příběhy o nemocech a ještě k tomu o nemocech stáří. Ale nakonec jsem se k tomu rozhodla, protože je pro děti důležité vědět, že jejich babičky a dědečkové mohou takovou nemoc mít a přitom nepřestávají být jejich babičkami a dědečky a mají své vnuky pořád stejně rádi, i když už je nemusejí poznávat,“ říká ke knize Lentilka pro dědu Edu její autorka Ivona Březinová.

S vyprávěním o pradědečkovi Edovi a malém Honzíkovi objela v minulých měsících Ivona Březinová žáky deseti základních škol po celých Čechách.
Cesta ji zavedla do Chýnova u Tábora, Klecan, Kosmonos, Mladé Boleslavi, Stráže, Štěnovic, Veltrus nebo do Ždírce nad Doubravou. Dětem přečetla ukázku a vyprávěla nejen o tom, jak musela studovat různé materiály, než knížku napsala, ale i o tom, jak vlastně taková knížka vzniká. Součástí programu jsou i různé hry na paměť.

Turné se setkalo s velkým úspěchem, především učitelé ocenili, jak citlivou a zábavnou formou se mohou děti mnoho dozvědět i o tak těžkém tématu, jakým jsou nemoci stáří.

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn