mezi timPrvotina mladého autora Aleše Pragera je nadějná. Říká-li sám autor, že je sladká, ví proč. Každopádně se nenechte odradit poněkud naturalistickým začátkem i slovníkem, kterým chtěl autor navodit poněkud pozdní nezralost vlastního hrdiny. Příběh přechází do roviny dospělé záhy. Je současný, i když ne příliš typický.

Období šťastné a úspěšné je až limonádové, snad proto, aby autor docílil kýženého zvratu, dalšího mezníku hrdiny románu. Autor ponechal konec pootevřený, možná se ke svému hrdinovi vrátí, ale možná také ne. Každopádně je to kniha čtivá, dobře vystavěný příběh, a na nováčka v české literatuře slušný výkon. Věříme, že si čtenáře najde a autor brzy překvapí další novinkou.

Kniha vyšla vlastním nákladem, zvolil si tedy cestu nelehkou. Přejeme hodně štěstí.

O čem je kniha:
Humorný příběh ze současnosti… k zamyšlení. Kniha je o mladých lidech, o vášnivé lásce, o opravdovém přátelství, svobodě, kavárenství, prachách a smrti… Slzy a smích! To je má kniha.
Bezstarostný a poněkud nezodpovědný Lukáš prochází životem, aniž by řešil jakékoli problémy. Ovšem ani jemu osud nespletl jenom růžovou nit. Po rodinné tragédii se musí postavit na vlastní nohy a začít uvažovat o životě jinak než jako o ráji plném požitků a nicnedělání. Když překoná nejtěžší období, svitne mu přece jenom šťastná hvězda. Stojí tváří v tvář skutečnosti, že se ze dne na den stal nezávislým. Díky tomu si zařídí život tak, aby se mohl cítit spokojený a vlastně i užitečný. Ale v okamžiku, kdy se pohybuje na vrcholu a uvědomuje si, že má v podstatě všechno, po čem kdy toužil, mu děsivý osud vstoupí do života podruhé.

O Autorovi:
 Aleš Prager se narodil v Táboře (1981), vystudoval Táborské soukromé gymnázium a poté se vydal do Prahy, kde úspěšně absolvoval Vysokou školu hotelovou.
Během svého krátkého života si prošel všemi možnými druhy pohostinských provozů. Ještě na střední brigádničil v hospodě, v restauraci a klubu v Řecku. Pracoval v restauraci, rychlém občerstvení, vinárně, hotelech, zábavním komplexu s diskotékou a bowlingovém centru, kavárně. Jeho nejúspěšnější a prozatím poslední štací bylo vdechnutí života Café Fara.
Kavárna za Pálavskými vrchy, mezi vinicemi, ho inspirovala k napsání jeho prvotiny, románu Mezi tím. Už na střední, s úsměvem na tváři, psal se svým kamarádem humorné básně, laškoval se slovy. S myšlenkou napsat knihu si již pohrával na vysoké škole, leč nepřinutil se k pravidelnému zasednutí k pracovnímu stolu, psal jen málo a jen do šuplíku.

Mezi tím | Aleš Prager | Samonáklad, 2011
Webové stránky na www.alesprager.cz



Ukázky z knihy:

Pozoroval jsem nebe, bylo úplně černé, plné hvězd a hvězdiček. Tu tady, tu tam nějaká spadla a já si přál, co se nesmí vyslovit nahlas, aby se to v budoucnu splnilo. Nemohl jsem se vynadívat na tu krásu. Pozoroval jsem, prohlížel, kochal se, zkoumal a identifikoval jednotlivá souhvězdí. Dýchal jsem z plných plic svěží večerní vzduch, životadárný kyslík, a pročišťoval si mozek i plíce.
Cítil jsem v celičkém těle, jak mi procházejí žilami kuličky čerstvého kyslíku, jak dodávají do svalů novou energii a sílu. Noc byla tmavá, myšlenky světlé, budoucnost jasná, minulost zapomenuta, krása pominula a hudba začala hrát. 

…………………………..další ukázka z knihy.
„Manželka si přeje, abys k nám dneska přišel na večeři.“
„Cože?“ vyhrkl jsem s nehraně zoufalým výrazem.
„Pochybuji, že tě moje žena od nás v noci pustí, takže počítej s tím, že u nás přespíš.“
Zarazilo mě to zpátky do židle. Sice jsem neměl na dnešní večer nic v plánu, ale jít k rodině, kterou jsem v podstatě neznal, večeřet u ní a konverzovat se mi vůbec nechtělo. Rychle jsem přemýšlel, jak se z toho co nejlépe vykroutit.
„Pane Tichý, velice si vážím vaší nabídky…“ koktal jsem a stále hledal slova k úniku. „Ale to nemůžu.“ Čekal jsem, co bude dál.
„Proč ne, už něco máš? Řekni mi, proč nechceš přijít?“ vypadal uraženě. Mozek mi pracoval na sto procent, hledal jsem jakýkoli důvod, který by neurazil hostitele.
„Pane Tichý, vždycky když vidím spořádanou rodinu, cítím, jak mi úzkost svírá žaludek… celé tělo. Nebyl bych dobrým společníkem.“ To bylo hezky řečeno, to musí přijmout.
„Žena mi včera kladla na srdce, abych tě přivedl za každou cenu.“ Sakra! Proklínal jsem v duchu jeho aktivní manželku. „A dneska ráno dodala, že bez tebe se nemám vracet. Jistě chápeš, v jaké jsem situaci.“ A máš to jasný vole, z toho se nevyvlíkneš.  
 
………………………………………..a další a poslední ukázka.
„Od té doby, cos před týdnem odjel, se můj manžel úplně změnil!“ Mrkla po mně a věnovala se pozorně obalování masa. S jakoukoli reakcí jsem si dal načas, uvažoval jsem nad tím, co řeknu.
„Myslíte… k horšímu?“ Po mých slovech se přestala na moment věnovat masu a prošpikovala mě žensky dokonalým rentgenovým pohledem, na tváři se jí zračil spokojený výraz.
„Už dvakrát mi přinesl květiny, líbá mě, když přijde domů z práce, políbí mě, když vstane a kdykoli jsme spolu sami. Přestal se tolik honit za prací, obden se věnuje holkám, začal zahradničit. Přijde mi jako vyměněný. Co jsi s ním provedl?“ Pak se hned opravila, ani jsem nestačil zareagovat. „Nebo víš co? Nechci to vědět, hlavně ať to tak zůstane. Dlouho jsem nebyla tak šťastná jako teď. Jsem ráda, že jsi tu.“ A věnovala se dál řízkům.