Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)

Aldous Huxley předvídal, jak bude vypadat otrocká budoucnost

huxley knihy
Huxley v roce 1958 vyslovil velmi trefnou hypotézu, že budoucnost, které se velmi obává, bude spíše vypadat jako jeho Brave New World, než jako Orwellův 1984.

Myslí si, že budoucí diktátoři nebudou zakládat svůj systém na principu krutého trestání lidí, ale spíše na systematickém manipulování lidí – metodami biologického inženýrství, specifickou výchovou a výukou (Huxleyho hypnopaedia, neboli učení ve spánku, oficiálně zavedená v roce 214 po Fordovi) a pravidelným rozdáváním somy – směrem k žádoucímu chování.
Děsí se proto role moderních propagandistů, manipulátorů a vymývačů mozků.
Děsí se nikdy nekončícího rozptylování lidí prázdnou, mediální zábavou.
Ví, že uniformita, a my jsme ji zažili za totality, vylučuje svobodu jak národní tak individuální, a že horší než lež je zamlčování pravdy a arogantní manipulace s informacemi.

„Optimální populace,“ pravil Mustafa Mond, „je modelována podle vzoru ledovce – osm devítin pod vodou, jedna devítina nad ní.“
„A ti, co jsou pod vodou, jsou šťastni?“
„Šťastnější než ti, co jsou nad ní.“
„I přes to, že konají tak hroznou práci?“
„Hroznou? Jim se nezdá hrozná. Naopak, mají ji rádi.
Je lehká, je dětsky prostá. Žádná námaha pro mozek, ani pro svaly. Sedm a půl hodiny mírné, nevyčerpávající práce, a pak dávka sómy a hry a neomezované páření a pocitová kina. Co si mohou ještě přát?
Pravda,“ dodal, „mohli by žádat kratší pracovní dobu. A my bychom jim ji mohli přirozeně povolit. Technicky by bylo zcela jednoduché zkrátit pracovní dobu u nižších kast na tři až čtyři hodiny denně. Ale byli by pak šťastnější? Ne, nebyli. Před více než sto padesáti lety se takový pokus udělal.
Překrásný nový svět nebo konec civilizace? Světový Aldous Huxley o tom, co nás zničí. Touha po štěstí a rozkoši

VIDEO

Jaroslav Petr. Geneticky vylepšené lidstvo aneb jak daleko jsme s klonováním lidí