Děti do knihoven. Dejte dětem šanci, aby nebyly hloupé

A+ A A-

Scott Walter

scott_walter Walter Scott  (*15. 8. 1771, Edinburgh – †21. 9. 1832, Abbotsford)

spisovatel

Scott byl potomkem starého zemanského rodu a z rodiny právníka. V útlém věku necelých dvou let onemocněl dětskou obrnou a ochrnul na levou nohu. Do smrti kulhal.
Od roku a půl až do deseti let žil na dědečkově statku v Sandy-Know u řeky Tweed, což je na anglo-skotském pomezí, a zalíbily se mu lidové balady, pohádky a příběhy ze stuartovského povstání. A otec mu navíc často vyprávěl příběhy z dávných časů.

Střední školu navštěvoval v Edinburghu. Během jedněch prázdnin objevil sbírku balad a pověstí z pera biskupa Thomase Percyho (1729-1811), mnohé z nichž se zmiňovaly o historických památkách v okolí dědečkova statku. Už v patnácti (1786) začal pracovat jako opisovač právních dokumentů v otcově kanceláři a jednadvacetiletý absolvoval, byť s průměrným prospěchem na edinburské univerzitě práva (1792). Stal se advokátem v otcově kanceláři.

Více ho však zajímala historie a kvůli cizojazyčným románům se prý dokonce učil italsky a španělsky. Byl oblíbeným i zdatným společníkem při pitkách a jezdeckém sportu, jak se dočítáme, a v šestadvaceti (1797) se oženil s Margaret Charlotte Carpentierovou z Lyonu.
Scott přeložil anonymně do angličtiny Lenoru a jiné německé balady (1796) Gottfrieda Augusta Burgera (1747-1794) a Matthew Gregory Lewis (1775-1818) byl tím mužem, který v něm vzbudil zájem taky o Goethovu (1749-1832) historickou tragédii Gotz von Berlichingen (1773). I ji Scott přeložil (1799).
Po otcově smrti byl jmenován šerifem selkirského hrabství na anglo-skotském pomezí a tento úřad zastával až do konce života.
Na svých cestách krajem postupně získal materiál pro celou sbírku lidové a ohlasové poezie Zpěvy ze skotského pohraničí (1802-1803). Kromě - na svou dobu - důkladných edic lidových balad obsahuje svazek i Scottovy vlastní básně. Např. Noc před Svatým Janem.

Hned první jeho samostatná, veršem napsaná kniha Píseň posledního skotského barda (1805) se stala bestsellerem, když se jí prodalo jedenadvacet tisíc výtisků, načež Scott začal psát i svůj první román Waverley. Aniž ještě tušil, že na něm bude s přestávkami pracovat po příštích devět let…
Mezi roky 1806-1830 byl také tajemníkem nejvyššího soudu v Edinburghu, ale ve městě pobýval vždy jen půl roku, a druhou půli trávil v pohraničí, a to zpočátku v Ashestielu.
Za další své dílo dostal už předem tisíc liber. Šlo o historickou báseň Marmion (1808) ze Skotska 16. století a titulním hrdinou tu byl všestranně neúspěšný anglický rytíř, který nakonec padl v bitvě u Floddenu (1513) - což byl první osudový střet Skotů s Angličany v moderních dějinách.
Od roku vydání této básně začal také Walter Scott editovat spisy básníka, dramatika a kritika Johna Drydena (1631-1700), které nakonec dosáhly osmnácti svazků.
Scottovou vůbec nejúspěšnější knižně vydanou básní se roku 1810 stala „The Lady of the Lake“ zabývající se osudem Keltů na Vysočiny 16. století. Do titulní hrdinky se nikým nepoznán zamiluje král Jakub V., ale autor ho líčí dvojace, jednak v duchu balad a pověstí, tj. jako lidového panovníka, jednak jako opatrného a vypočítavého muže s velkou mocí, která často vítězí i na úkor milostného vztahu.

Téhož roku 1810 stal se Scott zcela bez vědomí rodiny i podílníkem nakladatelské a tiskařské firmy John Ballantyne, což mělo daleko později i nepřímo zavinit jeho smrt… Ve svých jedenačtyřiceti (1812) se spřátelil s ještě populárnějším (a také kulhavým) lordem Byronem a od téhož léta trávil půlroky nově v Abbotsfordu („Opatský Brod“) na řece Tweed. Původně nikterak honosný zemanský statek zakoupený roku 1811 (a původně nazývaný Cartley-Hole) Scott postupně přestavěl na nevkusný pseudogotický zámeček inspirovaný dějišti některých svých románů, ale zároveň vybavený plynovým osvětlením a dalšími vymoženostmi… A žil tu posléze zcela po způsobu středověkých rytířů.
Od roku 1814 také editoval spisy Jonathana Swifta, jež dosáhly devatenácti svazků, a současně mu vyšel první román Waverley. Anonymně. Titulním hrdinou je mladý kapitán britské armády převelený do Skotska, kde pozná život horalů chystajících povstání, zamiluje se Flory, sestry osnovatele spiknutí (a náčelníka jednoho z klanů), a po propuštění z armády se postaví na stranu vzbouřenců. Spolu s nimi je poražen v bitvě u Prestonpans (1746), ale protože zachránil důležitého anglického důstojníka, dostane milost. Vzápětí je ovšem odmítnut Florou a posléze se žení s jinou ženou. „Hrdinův osud podněcuje k přijetí prozaické reality nastolené britskou armádou jako platného řádu podloženého nadosobní autoritou dějin,“ zobecňuje příběh literární historik Martin Procházka, z jehož stati mj. čerpám.

Po velikém úspěchu Waverleyho se Scott stal přes noc „Velkým Neznámým“ a „mágem ze Severu“. Přesto vydržel v anonymitě, která se týkala i dalších děl, třináct let - až do roku 1827. Nutno však konstatovat, že bylo autorství od začátku veřejným tajemstvím.
Wawerleym Scott zahájil vydávání celkem 48 svazků Wawerley novels, tj. 26 románů, až na jednu výjimku historických, a tří novel. Zároveň skončil s poezií, ve které ho stejně přebíjel lord Byron, a roku 1817 vydal knižně svou poslední dlouhou báseň, Neohroženého Harolda.
V několika řadách „Příběhů mého domácího“ - i mimo ně vydávat – začal pak vydávat jeden román za druhým a jeho vrcholným dílem se brzy stalo Srdce Midlothianu (1818).
Jádrem hrabství Midlothian tu přitom Walter Scott nemyslel jen Edinburgh, ale také jeho vězení. Hrdinkami knihy jsou dvě sestry se zcela protichůdnými osudy. Zbožná Jeanie se nesníží ke lži ani pro záchranu života té druhé, obviněné z vraždy nemanželského syna a odsouzené k smrti, nakonec však nešťastná přece získá sestřiným přičiněním královninu milost a vdá se a stane se šlechtičnou. Ale jejího muže nevědomky zabije jejich syn poté, co se stal loupežníkem, a Effie dožije v klášteře.

Walter Scott mezitím upadal do dluhů a byl nucen „zvýšit produkci“ na dva až tři romány ročně. A taky ho zlobil žlučník. Právě během rekonvalescence po téhle nemoci nadiktoval romány Pověst o Montrosovi (1819) a Nevěsta z Lammermooru (1819), což byla poutavá tragédie milenců ze znepřátelených rodů podobající se Romeovi a Julii.
Roku 1819 Skotsko navštívil budoucí král Jiří IV. (vládl pak Anglii 1820-1830) a Walter Scott zorganizoval v Edinburghu velké oslavy, během nichž byl povýšen do šlechtického stavu. Stal se baronetem, krále hostil na svém zámečku a roku 1819 mu vyšel Ivanhoe, dílo, jež mu definitivně získalo sympatie nejširších vrstev.
Román se odehrává už ve dvanáctém století, když se král Richard Lví Srdce vrátil z křížové výpravy, a stále anonymní Scott ho podepsal jménem Laurence Templeton. Je to jeho vůbec první příběh odjinud než ze skotské Vysočiny.

Pod jménem Locksley vystupuje v knize i Robin Hood.
Román Ivanhoe také naznačil veliký význam spojení anglosaské svobodomyslnosti a houževnatosti s normanskou rytířskou kulturou. Zároveň se tu líčí utrpení židovské hrdinky obviněné z čarodějnictví.
Vrcholným Scottovým románem z evropských dějin se pak roku 1823 stal Quentin Durward odehrávající se ve Francii za vlády Ludvíka XI. (1461-1483).

Od svých pětapadesáti let (1826) začíná sir Walter Scott tvořit - i s podlomeným zdravím - stále neúnavněji. Proč? Aby splatil obrovský dluh 114 000 liber šterlinků (jiný údaj 117), který vznikl po úpadku nakladatelství, za něž ručila jeho společnost John Ballantyne.
Je zřejmě pravdou, že Scott mohl po krachu přistoupit na tzv. vyrovnání… a splatit věřitelům jen určitá procenta ze ztráty. Odmítl! A zavázal se hrdě k něčemu, co bylo v obchodním světě i tehdy neslýchané: Splatit „své“ dluhy v plné výši.
A tak se snažil. A… Umělecká úroveň jeho románů začala - zvláště po roce 1828 - klesat. Staly se posléze povrchními a podbízely se vkusu. A Scott? Účastnil se politických polemik proti reformním zákonům, diktoval a diktoval a postupně splatil 70 000 liber šterlinků.
Takové pracovní vypětí však nevydržel a roku 1830 ho poprvé ranila mrtvice. S už zcela zlomeným zdravím se tedy rozhodl odejít do ústraní… Vláda Království neapolského pro něj poslala válečnou loď, a ta psavce dopravila do teplejších krajin.

Jeho zdraví se skutečně zlepšilo a v Neapoli prožil dva krásné roky. Pak však odjel do Říma a přišel druhý infarkt. Pro zimu 1831-1832 mu sice britská vláda uhradila léčebný pobyt na ostrově Malta, ale ani ten již nepomohl. Scott se ještě stačil vrátit domů, ale už v bezvědomí a brzy nato ve svých jedenašedesáti letech zemřel.

Angličané uspořádali sbírku, aby zaplatili zbytek jeho dluhů a „hrad“ tím zůstal v majetku rodiny jako památka. Mimochodem, v červenci 1988 jsem se dočetl, že zámeček koupil herec Cugaya Nasahiku za třicet tisíc dolarů a rozebral ho na 6500 kusů, aby si ho znovu postavil v Japonsku. Zda však se tato zpráva opravdu zakládala na pravdě, nemám tušení.
Už čtyři roky po Scottově smrti o něm J. Lockhart napsal první opravdu fundamentální literární biografii v dějinách literární vědy (1836). A měl proč. Scott nejen vynalezl nový román, ale měl ovlivnit i bezpočet spisovatelů, a to včetně Charlese Dickense, Honoré de Balzaca, Dumase, Puškina, Tolstého, Mickiewicze, Sienkiewicze anebo u nás Máchy a Václava Beneše Třebízského a Jiráska… A taky James Fenimore Cooper (1789-1851), kterého si Walter Scott dost cenil, vytvářel občas své Indiány až podle Scottových horalů!

KNIHY:
Zpěvy ze skotského pohraničí I-III (1802-1803)
Píseň posledního skotského barda (1805, česky 1836, dobrodružná báseň podle fantastické pověsti ze 16. století odehrávající se ve dvanácti časových rovinách)
Marmion, příběh z Floddenfieldu (1808, historická báseň)
životopis básníka Johna Drydena (1808)
Panna jezerní (1810, dlouhá báseň, česky už 1811?, překlad prózou od F. L. Čelakovského 1828, 1880, 1920, roku 1909 prozaická adaptace pro děti)
Vidění dona Rodericka (1813, dlouhá báseň)
Rokeby (1813, dlouhá báseň)
Triermainova svatba (1813, dlouhá báseň na artušovské motivy)
Waverley, aneb před 60 lety (1814, česky 1875, 1925 v Kurdějově překladu jako Bylo to před šedesáti lety, 1962 jako Waverley…)
Pán ostrovů (1815, dlouhá báseň)
Guy Mannering (1815, česky 1896, 1960, podepsáno „autor Waverleyho“)
Starožitník (1816, česky 1929, podepsáno „autor Waverleyho“)
Černý trpaslík (1816, slovensky 1976, gotický román na folklórní motivy z 18. století)
Stará morálka (1816, česky jako Puritáni, 1840/1, 1844, přeložit lze i jako Stará smrtelnost. Mimochodem, Karel Marx tento román označil za „mistrovské dílo“.)
Rob Roy (1817/8, česky 1840, 1927, 1959, podepsáno „autor Waverleyho“)
Neohrožený Harold (1817)
Srdce Midlothianu (1818, česky 1958 jako Srdce Edinburgu, slovensky 1977 jako Edinburské vězení)
Pověst o Montrosovi (1819, česky 1954)
Nevěsta z Lammermooru (1819, česky 1925, 1985, opera Lucie z Lammermooru od Donizettiho měla premiéru roku 1835 v Neapoli)
Ivanhoe (1819, česky 1865 jako „Richard Lev a Templáři angličtí“, pod původním titulem 1914, 1925 přeložil Matěj Kuděj, znovu 1926, 1957, 1958, 1963, 1969, 1981, podesáté 1989, 1991…)
Klášter (1820)
Opat (1820)
Kenilworth (1820, česky 1877, 1921, 1964/5 aj.)
Pirát (1821, česky 1927, román z dějin souostroví Shetlandy)
Životy romanopisců I-IV (1821-1824, =sebrané předmluvy k edici nakladatelství Ballantyne)
Nigelovy osudy (1822, slovensky 1990 jako Nigelova dobrodružství)
Halidonský vrch (hra)
Peveril z návrší (1823)
Quentin Durward (1823, česky 1897, 1915 jako Bludný rytíř, 1948 jako Králův lučištník, pod původním titulem např. 1925 /Kudějův překlad/, 1971, 1990, nepochybný vliv měl tento román i na Alexandra Dumase, když psal Tři mušketýry. D´Artagnan má v sobě mnohé i z Durwarda… )
Pramen Sv. Ronana (1823)
Macduffův kříž (1823, hra)
Železná pěst (1824, česky 1925 /přel. Kuděj/, téma: Jakobitské povstání 1745. A autor na straně Stuartovců. Strašidelný úryvek „Historka šumaře Willieho“ vyšel česky 1969 in: Stráž u mrtvého)
Snoubenec (1875, křižácký román z Walesu)
Talisman (1825, česky 1926, 1929, 1964, pošesté 1971, osudy Richarda Lví Srdce během křížové výpravy do Sýrie a Palestiny v letech 1189-1192)
Woodstock (1826, česky 1929, román z občanské války 1642-1660)
Vdova z Vysočiny (1827)
Dva honáci (1827)
Chirurgova dcera (1827)
Život Napoleona Bonaparta I-IX (1827, konzervativní kompilace kritická k Francouzské revoluci, Hesseho reakce viz výše)
Den Sv. Valentina aneb Krasavice z Perthu (1828, česky 1929 jako Perthská krasavice, slovensky 1976)
Anna z Geiersteinu (1829)
souborné vydání románů doplněné Scottovými předmluvami (1829-1831)
Dopisy o démonologii a čarodějnictví (1830, literatura faktu na okultní téma)
Hrabě pařížský (1831, česky 1925 jako Hrabě Robert z Paříže, křižácký román z 11. století)
Nebezpečný hrad (1831, velmi povrchní román ze středověku, Stevenson jej dokonce nazval šmírou)
Obléhání Malty (poslední nedokončený román dopsaný už jen do poloviny)
Lev kurdistanský aneb Růže na poušti (1835, česká adaptace Václava Filípka, ale čeho?)
Lochinvar (třikrát zfilmováno)
Jane Shoreová (zfilmováno 1914)
Básnické práce (1904)
Dopisy I-XIII (1932-1937)

FILM A TELEVIZE:
Vzniklo mnoho desítek adaptací. Sám vzpomínám na televizní seriál Ivanhoe uvedený u nás počátkem sedmdesátých let a domnívám se, že šlo o verzi s budoucím představitelem Jamese Bonda Rogerem Moorem, která ho poprvé proslavila.
Román Ivanhoe byl ovšem poprvé zfilmován už roku 1910 - a pak ještě mnohokrát. Např. roku 1952 s Robertem Taylorem a Elizabeth Taylorovou anebo roku 1982 se Samem Neillem a Jamesem Masonem (televizní verze).
Robert Taylor hrál roku 1955 také v Dobrodružstvích Quentina Durwarda a stejnojmenná ruská verze téhož románu vznikla 1988.
Rob Roy s Liamem Neessonem (1995) byl už nejméně třetí verzí této předlohy…
Ve druhé verzi Talismanu si zahrál roku 1954 Rex Harrison, snímek se jmenoval „Král Richard a křižáci“ a Nova jej uvedla roku 1999.
Roku 1910 byla zfilmována dokonce i báseň Jezerní panna, nejméně třikrát také vznikla Nevěsta z Lammermooru, zfilmovány byly i romány Kenilworth a Srdce Midlothianu a dalšími filmy podle Waltra Scotta byly např. Robin Hood (1913), Triumf ženy (1914) anebo Homo sun (1922).

You have no rights to post comments