hevier Daniel Hevier (*6. 12. 1955, Bratislava)

Všestranný umělec

Vydal kolem sta knih, poezie, prózy, esejí, básní pro děti, pohádek. Překládá, vytváří autorské antologie pro dospělé i děti. Píše texty písní, divadelní i rozhlasové hry, libreta muzikálů, filmové televizní scénáře, scénáře pro multimediální projekty. Spolupracuje s rozhlasem, televizí, překládá z angličtiny. Příležitostně učí na různých školách, vede kurzy tvořivého psaní. Mít mysl dokořán znamená také mnoho se ptát. Ptát se, objevovat,zjišťovat o světě všechno, co jsme dosud neobjevili. Daniel Hevier má údajně sbírku dvacet tisíc otázek bez odpovědi a tvrdí, že pokládat otázky je umění.
Z knih pro děti a mládež miluje např. Jiménez Juan Ramón: Stříbrák a já (andaluskou elegii, která bohužel nevyšla od šedesátých let)

Přeloženo do češtiny:

Kapsy plné rýmů (J. Žáček), 1982
Začarovaná třešňová alej (J. Černý), 1984
Nevyplazuj jazyk na lva (J. Žáček), 1986
Padá padák z nebe (M. Černík), 1991
Nám se ještě nechce spát (J. Jelenová) 1996
Nám se zase nechce spát (J. Jelenová) 1996
Nositel čarodějného jednorožce (J. Leichtová), 1997
Říše AGORD (J. Brukner), 2001

Inspirující myšlenky...

Má-li existovat don Juan, musí na světě existovat pokrytectví. Ve starověku by byl don Juan jakýmsi výsledkem bez příčiny; tehdy bylo náboženství slavností, pobízelo lidi k rozkoším; jak by bylo mohlo hanobit lidi, kteří si z jisté rozkoše dělali smysl svého života? Jedině státní správa mluvila o zdrženlivosti; zakazovala věci, které mohly škodit vlasti, to jest zájmům uznávaným obecně, nikoli to, co může škodit jednotlivci, když jedná. Každý muž, měl-li zálibu v ženách a mnoho peněz, mohl být v Athénách donem Juanem, proti tomu nikdo nic nenamítal; nikdo nehlásal, že život na této zemi je slzavé údolí a že trpět je záslužné.
Stendhal, Italské kroniky