 |
Nikolaj Vasiljevič Gogol (*1. 4. 1809, Soročince – †4. 3. 1852, Moskva)
ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejpropracovanější jsou považovány povídky, kde se plně projevilo jeho vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.
Dílo: Hans Küchelgarten (1829, Ганs Кюхeльгapтeн) Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832, Вечера на хуторе близ Диканьки) Několik slov o Puškinovi (1835, Несколько слов о Пушкине) Arabesky (1835, Арабески) Mirgorod (1835, Миргород) Nos (1836, Нос) Kočár (1836, Коляска) Řád sv. Vladimíra třetího stupně (1836-1842, Владимир третьей степени) Úředníkovo ráno (1836, Утро делового человека), Spor (1836, Тяжба) Podlézavá (1839-1840, Лакейская) Scény ze společenského života (1842, Сцены из светской жизни). Revizor (1836, Ревизор) Hráči (1842, Игроки) Mrtvé duše (1842-1846, Мертвые души) Ženitba (1842, Женитьба) Petrohradské povídky (1842, Петербургские повести) Řím (1842, Рим) Na odchodu z divadla (1842, Театральный разъезд) Vybraná místa z korespondence s přáteli (1847, Выбранные места из переписки с друзьями) Rozjímání o božské liturgii (1847, Размышления о Божественной Литургии)
|