kral petr

Král Petr vl. jménem Petr Chrzanovský (*4. 9. 1941, Strašnice-Praha)

básník, publicista

Vystudoval na FAMU dramaturgii. Po srpnu 1968 odcestoval do Francii, kde získal v devadesátých letech diplom "filmologa". V Paříži pobývá dodnes.
Petr Král připravil pro prestižní francouzské nakladatelství Gallimard rozsáhlou antologii české současné poezie (1945-2000), jež vyšla v červenci 2002.

Bibliografie
1986 Prázdno světa, PmD, Mnichov
1989 Éra živých, Arkýř, Mnichov
1990 P.S.čili cesty do ráje, 68-Publishers, Toronto
1991 Právo na šedivou, Mladá fronta, Praha
1992 Med zatáček, Mladá fronta, Praha
1992 Pocit předsálí v aixské kavárně, Liberecké tiskárny, Liberec
1993 Voskovec & Werich čili Hvězdy klobouky, Gryf, Praha
1994 Fotografie v surrealismu, Torst, Praha
1994 Tyršovské přeháňky, Vokno, Praha
1996 Pařížské sešity, F.R.&G., Bratislava
1996 Soukromý život, Mladá fronta, Praha
1997 Staronový kontinent , Petrov
1998 Chiméry a exil, Torst,Praha
2000 Pro anděla, Klokočí, Praha a Knihovna Jana Drdy, Příbram
2000 Praha, Karolinum
2002 Základní pojmy, Knihovna Jana Drdy
2004 Masiv a trhliny, H & H, Jinočany
2004 Bar Příroda čili Budoucnost 5 km, Cherm
2005 Přesuny, knihovna Jana Drdy
2005 Arco a jiné prózy, Fra
2006 Svědek stmívání, Host
2006 Petr Král: úniky a návraty (Radim Kopáč), Akropolis
2006 Hm čili míra omylu, Protis
2008 Zpráva o místech, Torst
2009 Den, Pavel Mervart, Červený Kostelec
2010 Zaprášené jeviště (Prokop Voskovec) Větrné mlýny, Brno
2011 Medové kuželky, Pulchra
2013 Přivítat pondělí, Ztichlá klika
2014 Pařížské sešity (1968-2006), Pulchra

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka