dvorsky150.jpg

Ladislav Dvorský  (*5. 6. 1931, Rychnov nad Kněžnou - †25. 7. 1995, Praha )

učitel, jazykovědec, spisovatel, překladatel z polštiny a němčiny

Narodil se v Javornici (u Rychnova nad Kněžnou). Maturoval 1950 na reálném gymnáziu v Jaroměři, 1953 absolvoval studium češtiny a ruštiny na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, 1953-59 studoval dálkově bohemistiku na Fakultě společenských věd Vysoké školy pedagogické v Praze; 1969 získal titul PhDr. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Při studiu 1953-55 učil na odborných školách v Teplicích a Liberci, 1955-57 na polygrafickém učilišti, 1959-61 byl lektorem na katedře jazyků Vysoké školy strojní v Liberci, 1961-65 odborným asistentem na katedře českého jazyka Pedagogické fakulty v Liberci. 1965-70 byl ředitelem Severočeského nakladatelství v Liberci.

V 70. a 80. letech neměl stálé zaměstnání, soukromě vyučoval cizí jazyky, působil v dramatickém souboru, byl houslistou lázeňského orchestru, učil na Lidové škole umění v České Lípě, byl hlasovým poradcem hlasatelů v Československé televizi. 1990 se stal ředitelem nakladatelství Libereckých tiskáren (LIT), 1991 odborným asistentem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a 1992 šéfredaktorem Redakčního servisu. Zabýval se problematikou jazykové kultury, jazykové komiky a spisovné výslovnosti. Své práce publikoval v odborném tisku i v denících a časopisech. Těžiskem jeho beletrie je tvorba pro děti. Psal původní pohádkové příběhy, loutkové hry, kniha Hrdinové z pohádek (1969) se stala podkladem pro stejnojmenný televizní seriál. Do 1970 a znovu od 1989 připravoval dětské a literární pořady pro Československý, respektive Český rozhlas.

V 70. a 80. letech, kdy nesměl publikovat, vycházely jeho práce pod cizími jmény, knížkám pro nejmenší děti propůjčil jméno ilustrátor Miloš Nesvadba. Překladatelská činnost má obdobné zaměření jako původní umělecká tvorba, je z větší části zaměřena na dětského čtenáře.

Bibliografie

Poklad baby Mračenice, 1963
Verše, 1964
Kunze Reiner: Věnování, 1964
Tajný lodní deník, 1966
Cassian Nina: Zvědavé slůně, 1967
Moszcyński L.: Giňol v Paříži, 1967
Tunelácká pohádka, 1968
Hrdinové z pohádek, 1969
Čtyři hry pro loutky, 1970
O zlém havranovi, 1971
Dětské anekdoty, 1971
Jak Kašpárek vysvobodil ptáčka Červenoocasáčka, 1972
Bílý koník, 1975
Dárek pro Giňola, 1978
Pohádky o princeznách, 1978
Bubetka v Praze, 1983
Repetitorium jazykové komiky, 1984
Miloš Nesvadba dětem, 1986
Kapitoly o popisu, 1988
Bubetka a Smítko, 1992
Český jazyk pro třetí ročník, 1995
Pohádka o hodném drakovi, 1995
Cirkus Hurvajz, 2000

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina