bergrova_zdenka
Zdenka Bergrová, rozená Vovsová (*10. 3. 1923, Praha – †22. 5. 2008)

spisovatelka, básnířka, překladatelka

Maturovala na Gymnáziu Elišky Krásnohorské  v Praze v roce 1942. Protože byly vysoké školy za nacistické okupace zavřeny, vystudovala  českou školu knihovnickou a poté byla totálně nasazena. Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v letech 1945-50.  Nastoupila do redakce Slovanského  nakladatelství, poté do redakce nakladatelství Čs. spisovatel a přešla do nově založeného Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. V roce 1953 byla z  redaktorského místa propuštěna pro politickou nespolehlivost a stala se překladatelkou z povolání.

Do literatury vstoupila spoluprací s poválečnou redakcí Mladé fronty v roce 1945, kdy rovněž získala první cenu za veršovanou hru pro maňásky Perníková chaloupka  v pražském nářečí. Již při vysokoškolském studiu ji zadal její profesor Bohumil Mathesius překlady některých básnických děl A. S. Puškina. Také ostatní ruští klasikové  zaujímají v její práci největší rozsah. K jejím překladům patří poetická díla M. J. Lermontova, N. A. Někrasová, ale také ruští prozaikové F. M. Dostojevskij, V. G. Korolenko, A. N. Ostrovskij, B. Pasternak.  Velmi blízká jí byla též tvorba ukrajinského T.  H. Ševčenka.

Překládala dále z francouzštiny díla autorů, jakými byli zejména „prokletí básníci“ P. Verlaine, Ch. Baudelaire. Do češtiny přeložila všechny rané básně K. H. Máchy, psané  německy.

Věnovala se též překladům sonetů W. Shakespeara, mnoho knížek přeložila pro české děti. Je autorkou překladu veršů lašského  básníka O. Lysohorského.

O svých autorech napsala mnoho statí a vědeckých pojednání, byla první u nás, která v roce 1995 upozornila na skutečnost, že ruský básník S. A. Jesenin (*1895) byl ve svých 30 letech  v sovětském Leningradu  28. prosince 1925 zavražděn,

V posledním období svého života se věnovala překladům čínského básníka Li Poa. Naopak její verše byly často překládány do esperanta, tím se dostaly do rukou mnoha čtenářům v celém světě.

Kromě překladů vydala několik vlastních sbírek básní, byla mnohokrát za literární působnost oceněna doma i v zahraničí. Rozsáhlá je její vlastní tvorba pro rozhlas a televizi, mnoho původních prací a překladů vyšlo na gramofonových deskách.  Některé její texty byly též zhudebněny.

Jejím celoživotním manželem byl Věroslav Bergr (*1928), akademický malíř, sochař a grafik,  který také všechny  její sbírky ilustroval.

Úplná bibliografie Zdenky Bergrové  je velice rozsáhlá, obsahuje   pouze  za léta 1945- 2005 na 116 stránek v publikaci Úlety a troufalá falza (Národní knihovna České republiky, Praha 2005).

Vlastní práce

Literatura pro děti
Perníková chaloupka, hra pro děti (1946)
Šimy a její opičárny (2002)

Básnické sbírky
Duha zvířetníku (1975),
Jedinému čtenáři  (1990)
Leťte, ptačí noty (1990)
Praha je pečeť  (1990)
Slova noci (1996)
Humor má černé dno (1996)
Vesmír zvoní hvězdami  - souběžný text v esperantu (2007)
Podzimní měsíc -souběžný text básní v esperantu (2009)

Odborná literatura
Věroslav Bergr, malíř, sochař a grafik (1992)
Barvy, tvary, struktury (1996)
Děti republiky (2006)

Účast ve sbornících
Čekání na sebe (1992)
Česká pohádka (1995)
Generace 45 (1997)
Almanach českých novinářů (2008)

Překlady

M. Gorkij: Život Klima Samgina (1948)
V. G. Korolenko: Mezi špatnými lidmi (1949)
M. J. Lermontov: Výbor z díla (1951)
A. S. Puškin: Poltava (1951)
Vítězit a žít, antologie ukrajinské poesie (1951)
T.  H. Ševčenko: Kobzar (1953)
Verše bojují dál, padlí sovětští básníci (1953)
V. J. Brjusov: Mé zemi (1954)
F. M. Dostojevskij: Chudí lidé (1954)  - autor byl tehdy na indexu zakázané literatury
A. S. Puškin: Spisy III, pohádky a poemy (1954)
S. A. Jesenin: Výbor z díla (1955)
M. J. Lermontov: Hrdina naší doby (1955)
A. N. Ostrovskij: Hry (1955)
M. J. Lermontov: Básně (1956)
A. S. Puškin: Spisy I. a II. – Lyrika (1956)
F. M. Dostojevskij: Ze zápisků neznámého (1957)
M. J. Lermontov: Jak volný vítr, život a dílo (1957)
N. A. Někrasov: Na Volze – výbor z básní (1958)
F. M. Dostojevskij: Chudí lidé (1959)
N. A. Někrasov:  Kdo štastně žije na Rusi (1959)
P. Verlaine: Krásná je něha žen (1959)
N. A. Někrasov: Ruské ženy (1960)
V. S. Werner: Odvaha – básně (1961)
T. H. Ševčenko: Hajdamáci (1961)
T. H. Ševčenko: Sny moje a touhy (1961)
T. H. Ševčenko: V tom ráji na zemi (1961)
A. S. Puškin: Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (1962
A. S. Puškin:  Arion – výbor z lyriky (1965)
V. K. Kjuchelbeker: Byronova smrt – verše (1967)
A. N. Někrasov: Básně - úplné básnické dílo (1969)
M. J. Lermontov: Dva bratři (1971)
F. M. Dostojevskij: Ves Stěpančikovo (1972)
A. Čišoko: Básně (1974)
V. G. Korolenko: Črty ze života v daleké zemi (1974)
V. G. Korolenko: Slepý muzikant (1974)
N. A. Někrasov: Hořká múza – výbor (1974)
V. G. Korolenko: Nezkrotná řeka (1978)
M. J. Lermontov: Stesk z rozumu, výbor spolu s V. Holanem (1976)
A. S. Puškin: Měděný jezdec (1976)
V. S. Werner: Polní mák – výbor (/1976)
A. Čišoko: Na koni tryskem – výbor (1977)
N. A. Někrasov: Mráz, pán krutých krás (1978)
S. A. Jesenin:  Za píseň život jsem vyměnil (1979)
K. H. Mácha: Jitro – překlad z němčiny (1979)
M.J. Lermontov: Výbor ze světové poesie (1980)
Verše proti smrti – antologie protifašistické poesie (1980)
V. D. Fedorov: Slané krůpěje (1981)  
Sovětská poesie (1981)
F. M, Dostojevskij: Vánoční stromek a svatba – povídky (1986)
P. Petitfils: Verlaine (1987)
S. A. Jesenin: Poéma Černý nepřítel (1989)
B. L. Pasternak: Hvězdný déšť – výbor (1989)
N. I. Rylenkov: Zem voní po broskvi – výbor (1989)
M. J. Lermontov: Bludný kruh – výbor (1991)
P. Verlaine: Ty děvko andělů (1991)
P. Verlaine: Píseň podzimu – výbor (1991)
B. L. Pasternak: Život můj bratr – výbor z lyriky (1994)
S. A. Jesenin: Nebudu si lhát – výbor (1995)
P. Verlaine: Slova na strunách  (1998)
W. Shakespeare: Ze sonetů (2003)
T. H. Ševčenko: Kacíř (2005)
Ohlas Li Poa - výbor (2008)

Překlady literatura pro děti

Ukrajinské lidové pohádky (1977)
I. S. Sokolov-Mikotov : Hlasy země (1978)
Zazpíval kohoutek, ruské národní písničky a pohádky (1978)
L. J. Ustinov: Křišťálové srdce (1978)
Dva kohoutci, ukrajinské národní písničky (1980)
I. I. Akimuškin: Kdo létá bez křídel (1981)
W. Chotomska: Pohádky z 1000+1 noci (1982)
J. Kirschner: Prázdninová jízda na koni (1982)
Paci, paci, pacičky, běloruské ukolébavky a hry (1982)
T. H. Ševčenko: Ze studánky pod javorem (1982)
M. M. Prišvin: Zásobárna slunce (1983)

Biografie Zdenky Bergrové

Kdo je kdo v Československu (1969)
Malá českolovenská encyklopedie  (1984)
Ukrajins´ka litraturna encyklopedija (1988)
Česká slavistika, osoby a instituce (1999)
Who´s Who in the World (2000)
Oustanding Peopel of th 20th Century, Cambridge (2001)
Velká všeobecná encyklopedie Diderot  (2001)
Kdo je kdo v Obci spisovatelů (1996-2009)
Historie de la litérature tchéque, Paříž (2002)
Who´s Who, Švýcarsko (2003)

Ocenění

Pamětní medaile pankráckých barikádníků , účast v odboji 1941-45
Medaile vlády Ukrajinské republiky za překlady (1962 a 1964)
Diplom a medaile Franze Kafky (1999)
Ceny v celostátní literární soutěži Pegas Mělník (2000 a 2001)
Diplom a medaile Masarykovy akademie umění (2002)
Medaile Josefa Jungmanna (2003)

Zpracoval v červenci 2010
Miroslav Sígl, dlouholetý přítel Zdenky a Věroslava Bergrových
T. H. Ševčenko: Ze studánky pod javorem (1982)

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe