Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Martin Zborník – Na zápraží

na zaprazi zbornikPřes 15 let psal Martin verše až jednoho dne pocítil se o ně podělit. Světlo světa spatřila útlá sbírka, kde slova lehce tečou a padají do našeho vědomí.
Přesně v duchu toho, co sám napsal: „Nejkrásnější věcí na světě je jít za hvězdou a té se podobně jako té na nebi nikdy nedotknout – užít si cesty s lidmi, které má člověk rád a nechtít od života víc.“


Martin Zborník (1974)
Absolvent ČVUT v Praze, ale bytostně humanisticky založený Homo Sapiens v pravém slova smyslu, pro kterého poezie je stejně nepostradatelná jako dýchání. Spoluzakladatel legendárního literárního webu Totem.cz, neúnavný propagátor poezie. Můžeme ho potkat na mnoha peotických akcích, na Petříně pod sochou Karla Hynka Máchy, kde tradičně organizuje setkávání básníků nebo jako dlouholetého spoluorganizátora Dne poezie. Poetické akce, které dodnes organizoval už nikdo nespočítá, naštěstí. Žije a pracuje v Praze.

Na zápraží / Martin Zborník / ilustrace Markéta Horáková / vydáno v roce 2014
Koupit sbírku: https://www.kosmas.cz/knihy/196204/na-zaprazi/

zbronik martin poezie

Potmě

Do tramvajových kolejí
zatéká spěch
a na rtech noci
se hvězda svléká
jen na dlaždičkách v podchodech
najdeš vzkaz fixou od člověka

Jsem ve dne stín
a v noci sen,
jsem větev škráblá průvanem,
list, který se žene dál,
aniž by na něj kdo kdy psal...

Dokud

Dokud člověk nevidí v oknech sklo,
ale krajinu,
vidí půl
jen proto,
že není schopen připustit
neviditelné…

Přikázané ovoce

Kdo líbal kdy
v opuštěných ulicích
červenou panenku na semaforu,
dobře ví,
že milovat zákaz
je v některých situacích
zbytečné.

Kamarádi

Vyšli jsme z Konviktu
a každý otiskl do sněhu
číslo své boty.

Alespoň už víš,
kam zavolat,
pokud by ukrytá cesta
k Tvému domu
jednou neroztála.

Cesta do Avignonu

Ta cizí slova
se mi pletla na jazyku
a mezi zuby,
až jsem dopadl
jak nemluvně.

Jen překousnout
tu tkaničku,
ostřím hrany francouzsko−českého slovníku,
a říci si
o čerstvý kousek
dobrého chleba!

V půl jedné

Z igelitové tašky dýchá káva.
Za okny tramvaje voní noc.

Spadlá do klína

Na podzimu mám nejraději
povadlé psí víno
− ten štěkot červené
u kmene, který jej po celý rok ved.

Na břehu řeky postávám
a mé oči se toulají
po vlnách
s barevným listím
− jen otočit knoflíkem
a naladit
a stát
− jen nadechnout se
toho černého
potu havraních bot!

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Zborník Martin

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit