cerna bere marsalekLékař, básník a esejista Michal Maršálek žije v Praze. Je autorem nebo spoluautorem několika odborných knih z oblasti psychiatrie. Zabývá se vztahem duševních poruch a umění (výklad díla  rakouského sochaře F. X. Mes­serschmidta).

Vydal šest básnických sbírek: Z člověka oči (Dauphin/Protis 2007); Letná: první kroky na Měsíci (Dauphin 2008); Kobalt přechází do krve (Dauphin 2009); Tady a nikde (Dauphin 2010); Práce s mraky (Dauphin 2012); Sfinze a hlemýžďům (Dauphin 2013).

Černá bere / Michal Maršálek / ilustruje Jiří Kývala / vydal Dauphin, 2014, www.dauphin.cz
7 reprodukcí grafik Jiřího Kývaly

Jiří Kývala
Vystudoval grafiku na Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na Akademii výtvarných umění v Praze. Absoloval  řadu stáží a sympozii jako například knižní symposium v Hornu, VŠUP v Praze (at. Ilustrace), Academia da Bellas Artes en Cuenca Siegharting (litografické symposium), Vystavoval, Galerie Caesar v Olomouci, Kino Aero v Praze, židovský hřbitov, Telč, Galerie Jána Šmoka, Jihlava. Společné výstavy: Čtyři v jednom, Galerie AVU v Praze, Lodyha, Studio Paměť v Praze, Krajinosti, Libeňská synagoga Praha. Žije a pracuje ve Štěchovicích.
https://j-kyvala.webnode.cz/grafika/

    
Ukázka

I
SLUNCE NA KŮŽI

Houpavý pohyb,
odkopané stromy
na nábřeží.

Kůže se leskne:
je opálená.

Pomalé údery slunce
zničí město.

II
OBSAH ŘEKY

Obsah řeky
celý den
na hromadách.

Poznámky vln,
stroje mlčí.

Ztrácejí se
oklikou
všechna snažení.

III
PODPLOUVÁNÍ MOSTU

Dramatický bod
tichého rybáře
na hladině.

Podplouvá se most
na jeho
nejzranitelnějším místě.

IV
BEZ PŘÍČINY

Šikmý hák visí
nad řekou,
den končí,
čas vleče člun
proti proudu.

V
TMA ZA ZÁBRADLÍM

Vytesaní do dechu, vytesaní
nad ránem do druhého břehu.

Zábradlím se od nás něco odděluje.

Není vidět podrobnosti.

VI
ZTRÁTY POLEDNE

Vyprahlé břehy
mezi námi.

Přes řeku vede most,
co za nic nemůže.

VII
OBRAZY NA VODĚ

Parník rve řeku.
Pomačkaný  proud.

Obrazy odplouvají
vzhůru nohama.

VIII
NEHYBNOST

Rybář vlascem
od rána připevněný
k trpělivosti.
             
Čas – hračka much.

IX
NA NÁBŘEŽÍ

Nábřeží, pevné okruhy,
pásmo návratů
a vykolejení.

Na starých kamenech,
daleko od dna,
budeme krmit ptáky.

26. 8. 2008 – 17. 11. 2013

RANNÍ CHODNÍK

Zívání chodců
se míjejí.
Brát to ticho
a odnášet je
do dalekých krajů
spěchu.

28. 8. a 5. 9. 2008

Poezie současná – nové knihy

Verše vykládané ebenem Ivana Fontany

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním j...

Básník Pavel Šrut. Daleko, ale nikdy vzdálen

Pokud se kdokoli ze seniorů majících slabost pro poezii už nerozpomenul, komu Mladá fronta vydala v devětašedesátém sbírku Č...

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Druhé Sebrané spisy Františka Listopada. Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Č...

Věra Provazníková. Básně Reynkovi, Holanovi, Báj o stromu etc.

Věře Provazníkové coby chápající autorce pro děti jsme věnovali několik článků. Jen letmo jsme se zmínili o básnířce V...

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn